Musicalnet.cz

Po velmi sledovaném minulém díle pořadu „To byl náš hit“ na TV Barrandov, kdy se spolu utkaly hity z českých muzikálů, v pondělí 12. března 2012 poměřily své ambice hity z muzikálů zahraničních. Vzácnými hosty dnešního dílu byli producent JUDr. František Janeček a režisér Petr Novotný. Pořadem provázel již tradičně moderátor Petr Vondráček a živě zpěváky doprovázel jak jinak než Orchestr Gustava Broma pod taktovkou Vlada Valoviče. V dnešním díle se utkalo šest muzikálů a my jsme s Musicalnetem byli opět u toho, abychom vám mohli zprostředkovat dojmy přímo ze studia.

Prvním soutěžním muzikálem byla Pomáda, kterou v původní verzi proslavili John Travolta a Olivia Newton-John s hitem „Summer Nights“. Dnešní večer muzikál soutěžil dvěma písničkami, první z nich s názvem „Náš auťák“ přišel v kožené bundě a se stylově napomádovanými vlasy představit Roman Vojtek. Píseň ve svižném rokenrolovém tempu sice rozhýbala publikum, ale nevím proč, nijak zvlášť mě nepřesvědčila. Roman Vojtek podal sice úctyhodný sportovní výkon, ale po hlasové stránce mě nijak nezaujal, mám pocit, že má stále stejnou barvu.

Ani druhá písnička z muzikálu Pomáda s názvem „Holčičko smutná“, kterou přišel přednést v bílém fraku a lesklé košili Pavel Vítek, mě nedonutila zvednout telefon a poslat sms. Pavla Vítka doprovodila čtyřčlenná dívčí company v křiklavě barevných parukách v pohybových kreacích na židlích a projev Pavla byl tak přeslazený, že z něj med jen ukapával. Během pomalé písně měl však Pavel oproti Romanovi příležitost alespoň pro nějaký výraz a prodej barvy svého hlasu. Muzikál Pomáda chystá uvést ve svém repertoáru Divadlo Kalich, premiéra je naplánovaná na září tohoto roku.

Po krátkém rozhovoru s Romanem a Pavlem, ve kterém oba zavzpomínali na dobu před dvanácti, kdy v muzikálu Pomáda hráli, Petr Vondráček představil své dva dnešní hosty – producenta JUDr. Františka Janečka a režiséra Petra Novotného, kteří právě v GoJa Music Hall uvedli světově proslulý muzikál Bídníci. Pod režijním vedením Petra Novotného byly u nás kromě Bídníků uvedeny muzikály Jesus Christ Superstar, Evita, Funny Girl nebo Děti ráje. V následující reportáži jsme se dozvěděli, jak probíhal vývoj muzikálového žánru na světových scénách.

Historický první muzikál vplul na scénu v roce 1927 v New Yorku. Zlom na hudební scénu přinesla až padesátá léta, kdy z hudební Pygmalion vznikla My Fair Lady a Leonard Bernstein vyprávěl svůj West Side Story. Šedesátá léta přinesla rockovou hudbu a dlouhé vlasy, které daly název muzikálu Hair. A to už byl vhodný okamžik pro příchod Ježíše Krista (Jesus Christ Superstar) Jeho i sebe uvedl na muzikálovou scénu v roce 1968 geniální britský skladatel Andrew Lloyd-Webber. Ať už zhudebňoval příběhy Evity nebo básničky o kočkách (Cats), vždy stavil tento fantom opery nebývalý úspěch.

Muzikály začaly brzy dobývat i stříbrná plátna. Oscary sbíral Cabaret i Chicago, Chorus Line či Lví král. Dále nemůžeme pominout slavný muzikál Mamma mia!, postavený na písních švédské skupiny ABBA, a na francouzské Bídníky. Roztančený román Victora Huga se dočkal více než deseti tisíc repríz a v roce 1989 jako první pronikl i do Čech, kam se teď vrací. Tentokrát je to však už do země, která se muzikály naučila milovat a ctít jako umění, kterým skutečně jsou.

Zatímco slavný muzikál Funny Girl byl v roce 1964 uveden na Broadway pouze jednou s nepřekonatelnou Barbrou Streisand, u nás se tento muzikál dočkal již pátého uvedení. Příběh o ošklivém káčátku Funny Girl přišla představit za klavírního doprovodu dlouholetého dirigenta Hudebního divadla v Karlíně Arnošta Moulíka Monika Absolonová, která v současné době exceluje v této roli v Divadle v Ústí nad Labem. Za ztvárnění této role byla nominována na divadelní Cenu Thálie. Svým projevem a podáním písně „Lidé“ Monika dokázala, že si nominaci plně zaslouží.

Po druhé soutěžní písni si Petr Vondráček přisedl ke svým dnešním hostům a zeptal se Dr. Janečka, jestli je těžké v české zemi produkovat muzikály. Dr. Janeček odpověděl, že pokud chce něco člověk dělat pořádně, tak všechno je těžké. Otázka na Petra Novotného směřovala do oblasti, jestli ho ještě baví režírovat muzikály. Na to Petr Novotný odpověděl, že baví, protože to je tak pestrá a mnohotvárná oblast, že v ní nachází stále něco nového. František Janeček ještě dodal, že spolu pracují již potřetí, poprvé to byli Bídníci, podruhé Miss Saigon a po třetí opět Bídníci, ale v novém kabátě upraveném pro 21. století.

Chicago vzniklo jako divadelní hra, která byla poprvé zfilmována v roce 1928 jako němý film. Muzikálem se stal až v roce 1975, a ani premiéra se nestala žádným velkým trhákem. Hitem se Chicago stalo až v roce 1996, a když bylo o dalších šest let později zfilmované, získalo hned šest Oskarů. Poprvé byl u nás muzikál Chicago uveden jen tři roky po své Braodwayské premiéře v roce 1978 v brněnském Divadle bratří Mrštíků.

Po následných uvedeních v Plzni, v Praze a Ostravě se muzikál opět vrátil do Městského divadla v Brně (hraje se zde již druhou sezónu), odkud nám z něj píseň „Já se mám“ přišli odprezentovat Svetlana Slováková, Ivana Skálová a konferenciér Vojtěch Blahuta. Číslo však nadchlo spíše pánskou část publika ve studiu, neboť více upoutala druhá taneční pasáž, než zpěv v první polovině skladby. Spoře oděným dámám v dráždivých kostýmech to vskutku velmi slušelo a bylo na co se koukat!

Autory čtvrtého muzikálu Jesus Christ Superstar, který se přišel ucházet o přízeň televizních diváků, jsou světově proslulí libretista Tim Rice a skladatel Andrew Lloyd-Webber. Původně dílo vyšlo jako rocková opera pouze na dvojalbu, které ale způsobilo takovou senzaci, že bylo v roce 1971 yuvedeno na Broadwayi. V krátkém filmovém vstupu zavzpomínal na první uvedení Ježíše u nás zpěvák Vilém Čok, který ztvárnil krále Heroda. S humorem sobě vlastním ocenil, že práce v muzikálu pod vedením Petra Novotného jej naučila disciplíně a dochvilnosti, což jako rocker před tím naprosto postrádal.

Jesus Christ Superstar je dodnes neúspěšnější světový muzikál na naší scéně, v roce 1994 jej poprvé uvedlo Divadlo Spirála a během čtyř let jej vidělo neuvěřitelných 850 000 diváků. Z některých tehdy málo známých zpěváků udělal tento muzikál doslova superstar a dvě z nich – Kamil Střihavka (Ježíš) a Bára Basiková (Máří Magdaléna) nám přišli dnes zazpívat dvě písně z toho slavného díla.

Bára Basiková s citem a hlubokým prožitkem zazpívala známou árii „Co je na tom tak zlého“ a sklidila za ni zasloužený potlesk. Legendární Kamil Střihavka zazpíval Ježíšovu árii „V zahradě Getsemanské“ takovým způsobem, že to bralo dech stejně i jako na prknech Hudebního divadlo Karlín, kde se muzikál Jesus Christ Superstar hraje v obnovené verzi již druhou sezónu (režie Gabriel Barre).

Po písničkách Petr Vondráček oba zpěváky také stejně jako ostatní kolegy vyzpovídal. Bára pozvala diváky na čerstvě odpremiérovaný muzikál Lucrezia Borgia (režie Libor Vaculík, hudba Petr Malásek, texty Václav Kopta) a Kamil Střihavka prozradil, že letos oslaví dvacet let svého působení na muzikálové scéně. Zavzpomínal na muzikál Pěna dní, ke kterému napsal hudbu Milan Svoboda, a který před dvaceti lety uvedlo Divadlo ABC v Praze. Tam začínal Kamil společně s Vilémem Čokem svou muzikálovou kariéru.

Flashdance byl jediný, ale za to obrovský hit, který dosáhl na první příčku hitparád a který americkou zpěvačku a herečku Irene Cara vynesl na výsluní. Skladba jí zaručila platinovou desku a navíc ještě dostala Oscara za nejlepší filmovou písničku. Zajímavé je, že slovo „flashdance“ v písničce samotné ani jednou nezazní. Je to silný příběh o touze, píli a úspěchu. Pátý muzikál Flashdance přišla na Barrandov zazpívat půvabná finalistka Česko-Slovenské SuperStar Gabriela Gunčíková a svým tancem ji doprovodila patnáctiletá Erika Horváthová, která vystoupení vyhrála v soutěži „Splněný sen“.

Gábina předvedla skvělý výkon a svým sytým a zajímavě zbarveným hlasem vložila další střípek do mozaiky dnešního muzikálového výběru. V následujícím rozhovoru prozradila, že se jí z muzikálů asi nejvíce líbí Jesus Christ Superstar pro jeho rockovou hudbu. Společně s Petrem Vondáčkem zavzpomínali i na Gábinino účinkování v muzikálu Kleopatra, kde ztvárnila hlavní roli (v alternaci s Kamilou Nývltovou). Gábina si této příležitosti velice váží, ale vyjádřila se, že zatím další účinkování v muzikálech neplánuje, že si to jen chtěla vyzkoušet a zatím jí tato zkušenost stačí. Osobně si myslím, že je to škoda, ale nechme se do budoucna překvapit, co nám tato talentovaná zpěvačka připraví.

Původně chtěl slavný román Bídníci Victora Huga zhudebnit už Giacomo Puccini, ale netroufl si na to. Nakonec odvahu našel až Claude-Michel Schönberg, a podobně jako Jesus Christ Superstar vyšli Bídníci nejdříve s texty Alaina Boublila na gramofonové desce, a teprve později se dočkali svého divadelního zpracování. Stalo se tak v roce 1980 v Paříži (samozřejmě ve francouzštině pod názvem Les Misérables), a o pět později měl muzikál premiéru i v anglické verzi v Londýně. Od těch dob se stali Bídníci jedním nejoblíbenějších muzikálů na světových scénách. Byl to vůbec první muzikál, který po roce 1989 vstoupil na českou scénu. Tři měsíce se v roce 1992 hrál v Divadle na Vinohradech, pak se do naší země vrátil v roce 2003 a do třetice měl premiéru nedávno v GoJa Music Hall v produkci a režii dnešních hostů ve studiu.

Bídníci nastoupili k poslednímu soutěžnímu bloku tohoto večera v plné sestavě, v kostýmech a dokonale nalíčeni stejně jako na představení. Už to předurčovalo zážitek, na který nikdo z ostatních účinkujících asi nebude mít. Blok hitů z muzikálu zahájila mladičká Vlaďka Skalová (Eponina) s „Písní samotářky“. Se svým sytým křišťálovým hlasem i hereckým výrazem byla dojemná a člověk jí věřil každé slovo. Pro Bídníky je to velká nová posila, která si jistě brzy získá své fanoušky. Druhou píseň „Modlitba“ přišel zazpívat David Uličník, který se do role Jean Valjeana po létech vrátil, takže má roli již zažitou. Poslechnout si opět jeho čistý tenor byl skutečný zážitek.

V závěrečném šlágru „Příští den“ dostaly příležitost vystřídat se snad všechny jednající postavy Bídníků. K Vlaďce Skalové a Davidovi Uličníkovi se přidali ještě Pavel Vítek coby Marius (bohužel mě opět příliš nepřesvědčil, role mu nesedí hlavně věkově). Tereze Mátlové to coby Cossettě sice slušelo, ale zdálo se mi, že nezpívá zcela čistě, její hlas zněl slabě a ve sboru ostatních se poněkud ztrácel. Josef Štágr v roli Javerta měl v písni sice jen pár veršů, ale pro mne byl zcela nepřehlédnutelný. I on se vrací do této role z původního obsazení z roku 2003, letos ale nastudoval i roli Jaena Valjena, a tak se těší, až jej v této úloze uvidím.

Na forbíně dokreslovali celkový dojem finále manželé Thénardiérovi, které ztvárnili Renáta Podlipská a Jan Urban. Protože se jedná o spíše komickou dvojici a jejich akce v této písni není postavená na zpěvu, lehce na sebe upoutali pozornost a skutečně pobavili. V každém případě finále Bídníků s početnou company a sborem bylo velkolepým a důstojným zakončením dnešního soutěžního večera a diváci tleskali ve stoje. Petr Vondráček krátce vyzpovídal Terezu Mátlovou, Vlaďku Skalovou a Davida Uličníka. David se svěřil, že je s rolí již sžitý. Když Bídníci v Čechách začínali, byl tehdy jeden z nejmladších Valjeanů na světě, dnes už si roli opravdu užívá.

Vzápětí Petr Vondráček ukončil divácké hlasování, a aby se mohly sečíst všechny hlasy, vrátil se ještě jednou ke svým dnešním hostům, aby jim položil poslední otázky. Zajímalo ho, jak to u zahraničních muzikálů chodí se supervizí, jak původní produkce dohlíží na dodržování všech pravidel, které jsou ve smlouvě, do jaké míry je vlastně režisér svobodný ve svém rozhodování a uměleckém ztvárnění díla. Petr Novotný odpověděl, že když dělá dílo, které obletělo celý svět, a když se do něj neinvestovalo tolik peněz, invence, energie a práce tolika lidí, tak v ten okamžik je ta svoboda omezená. A když tu svoji svobodu podřídí a věnuje ji ku prospěchu celku, tak udělá jenom dobře. Když přijedou supervizoři, tak člověk přijde o nervy, to je něco, co se obtížně vypráví a ani to vyprávět nechce.

Petr Vondráček podotkl, než jako český režisér, který rozumí domácímu publiku, se musí dostávat do konfliktu s nazíráním supervizorů, kteří to z jejich hlediska musí vidět jinak. Petr Novotný uvedl humorný příklad, kdy měli problém vysvětlit supervizorům, že v Čechách mávat na barikádách rudou vlajkou není zrovna to pravé, že by diváci s nimi na tu barikádu možná tady nešli. Nakonec se dohodli na trikoloře. Supervizoři do koncepce samozřejmě zasahují, ale štěstí je v tom, že rozumějí svému řemeslu. Všichni, kteří zatím do Čech přijeli, uměli zaplaťpámbůh ten kumšt líp, než my tady. A to je vždycky príma povídat si s lidmi, kteří toho umí víc, než vy.

Doktora Janečka se Petr zeptal, v jakém stádiu je podle něj český muzikál a Janeček odpověděl, že je to u každého muzikálu jiné. Jsou muzikály, které proběhnou rychle a skončí, a pak jsou muzikály jako například Bídníci, které se hrají v New Yorku a v Londýně už třicet let. K tomu není potřeba nic dodávat. Samozřejmě New York a Londýn mají trochu jiné zázemí, tam denně přijíždí tisíce a tisíce diváků. Tady jsme trochu limitováni tím, že naše země je menší, ale i tak si nemůžeme naříkat, protože divák, který je někdy trochu podceňován, pozná nádhernou hudbu, pozná hudbu, která je naplněná velkou dávkou emocí a o emocích divadlo vždycky bylo, je a bude.

Pak už ale došlo na graf, na vyhodnocení dnešního večera. Na posledním šestém místě skončilo Chicago s 3% hlasů, na pátém místě se s velkým překvapením umístila Pomáda s 10% hlasů, čtvrtý skončil muzikál Funny Girl s 15% hlasů. Třetí místo patřilo muzikálu Jesus Christ Superstar, na které je vyneslo 20% od diváků poslaných hlasů. Na druhém místě se umístil s 22% hlasů Flashdance a na celé čáře zvítězil muzikál Bídníci s počtem 30% hlasů. Gratulujeme! Cenu za muzikál převzal Dr. František Janeček. A nám nezbývá, než vám návštěvu Bídníků doporučit v GoJa Music Hall na pražském Výstavišti. Myslím, že Bídníci vyhráli zcela zaslouženě.