13. června 2000 napsal renomovaný divadelní kritik Zdeněk A.Tichý pro MF dnes recenzi tanečního muzikálu Edith - vrabčák z předměstí, kterou choreograf a režisér Libor Vaculík nastudoval na scéně plzeňského Divadla J.K. Tyla, respektive v tamním Komorním divadle.
Muzikál věnoval osudům francouzské šansoniérky Edith Piaf. Tichého kritiku si tu dovoluji ocitovat:
„Nad jevištěm září hvězdná obloha a do tmy se rýsuje silueta spodní části Eiffelovky načrtnutá řetězy žárovek. Zde je umístěno malé pěvecké pódium a zde také začíná inscenace, jejíž základní kostru načrtl Vaculík v duchu muzikálové Evity - úvod patří smrti hlavní hrdinky a teprve po ní se odehraje její život. A podobně jako u Andrewa Lloyd Webbera a Tima Rice je i tady glosátorem dění a spojujícím prvkem mezi výstupy mužská postava: v Evitě je to revolucionář Che, v Edith pro změnu Vypravěč. A do třetice je tu ještě Radka Fišarová v titulní roli, která Evitu v české verzi muzikálu dva roky hrála.
Originalita a síla Vaculíkova projektu spočívá především ve způsobu, jakým se mu podařilo provázat pěvecký a taneční výkon obou představitelek Edith Piaf - Radky Fišarové a Zuzany Hradilové, již alternuje Petra Tolašová. Nejde o obligátní rozdělení na hlas a tělo. Zpěv i pohyb mu jsou rovnocennými prostředky pro vyjádení vášní a smutků provázejících zpěvaččiny osudy - dětství, kdy zázračně získá ztracený zrak, první pěvecké úspěchy, válka, nekonečné problémy s milenci… Fišárová navíc za svého předchozího účinkování v Evitě obdivuhodně vyzrála, což se projevilo nejen v jejím uhrančivém podání francouzských šansonů, ale i při tanci. Vzhledem ke shodnému kostýmu a líčení obou dívek tak leckdy divák neodliší, kterou Edith právě sleduje.
Skladatel Petr Malásek se strefil do nálady původních melodií převzatých z repertoáru Edith Piaf, propojil je se svou hudbou a pro plzeňskou scénu vytvořil kompozici, která je muzikantskou poctou šansonu. Podobně šťastnou ruku měl i Václav Kopta, jehož české texty ladí s francouzštinou. Navíc se mu podařilo do Vypravěčových písniček zhutnit informace o vývoji děje, aniž otupil svůj básnický výraz. Autorský rukopis Libora Vaculíka nese v Edith inspiraci z jeho mnohaleté spolupráce s režisérem Jozefem Bednárikem včetně velkých tanečních projektů, jako byl Čajkovskij nebo Isadora Duncan. Vaculík tu prokazuje cit pro kontrasty, bizarnost i grotesknost. Ať již jde o šanson, kde Edith provází taneční sbor v nacistických uniformách, tanec bílých plášťů v nemocnici nebo o ztvárnění letecké katastrofy: zpěvačka vyšle papírovou vlaštovku a vzápětí zazní rachot a skřípění havárie. Přes všechny tragédie, které provázely život zpěvačky, se tenhle taneční muzikál Edith - vrabčák z předměstí nese v duchu jejího slavného šansonu: Je ne regrette rien - Ničeho nelituji. Tančit, zpívat i milovat se má do poslední vteřiny života.“
10.července 2002 se v pražském Divadle v Dlouhé odehraje pražská premiéra tanečního muzikálu Edith Piaf - vrabčák z předměstí. Byl jsem se podívat na jedné ze zkoušek. Vládla na ní Vaculíkem vytvořená pohoda, kterou nenarušovala ani přítomnost hvězd - Radky Fišarové a Jana Revaie. Fascinovalo mne, jak Radka Fišarová do všeho zasvěcovala svou alternatku - mladičkou Slovenku Zdenu Trvalcovou. Edith z Plzně nemusela ničeho litovat. Jak to bude s pražskou Edith? Vše nasvědčuje tomu, že litovat nebudou především diváci, kteří na taneční muzikál Edith Piaf - vrabčák z předměstí nejen o prázdninách přijdou.
Jan Adam
Fotografie ze zkoušek: Martin J.Polák
Komentáře k článku