Kdesi na hranici věků, chráněn mohutnými skalními velikány, v pralese zeleném jako nejčistší smaragd, ukrytý před zraky smrtelníků, leží ztracený svět. Pod azurovou oblohou s načechranými oblaky, bílými jako čerstvě padlý sníh, tam a možná ještě dál, se nachází magický elfí ráj. Svět, kde je možné úplně vše, a kde láska, čest a víra nejsou jen prázdným pojmem. Musíš však uvěřit celým svým srdcem a překročit práh své fantazie, jen tak můžeš snít svůj modrý elfí sen! Vítejte v Elfenthalu. „A ty měsíci, světlo noci, sviť! Dnes přijde temná noc…“
Tak takhle nějak by mohla začínat upoutávka na koncert, který proběhl v P. M. clubu v sobotu 10. 9. 2011. Naprosto výjimečný projekt, který mi doslova vyrazil dech. Projekt s názvem Elfenthal – The blue elf`s dream. Za vznikem toho světového turné stojí dvě jména: John Kelly, znamý z původního seskupení kapely Kelly Family, a španělská sopranistka a multiinstrumentalistka Maite Itoiz. Dáma s famózním sopránovým hlasem a operním vzděláním, které bylo nepřeslechnutelné.
Celý projekt je postaven na základech středověké hudby a přesouvá ji do magického světa elfů. Hudba však dostává naprosto specifický nový „kabátek“ díky rockovému aranžmá (které však není ani v nejmenším rušivé) a kombinaci klasických a moderních nástrojů. Na pódiu se vystřídalo hudebních nástrojů opravdu nepočítaně a některé kombinace byly opravdu překvapivé. Na jevišti tak krom Maite a Johna hráli pražskému publiku ještě další čtyři hudebníci – bubeník, kytaristka, klávesistka a čelistka.
Navíc krom famózní živé hudby máte během celého představení možnost vidět i baletní vystoupení, které celý koncert doprovází a snaží se vtáhnout posluchače do děje díky tanečnímu pohybu. Jednotlivé skladby jsou samostatnými příběhy. Každá skladba je představena jakýmsi prologem čteným z pergamenu a láká posluchače prožít dobrodružství, kde za každým stínem, každým záchvěvem listu se skrývá starobylý svět.
Můžete se tak stát nezdolným bojovníkem – Warior of the time, který nezná strach, neboť „když zazní zvuk rohu, nastává čas jít vpřed a strach zůstává vzadu za námi.“ Vrátit se do světa stínů či vzpomínek. Takto a podobnými malebnými slovy byla představena každá jednotlivá skladba, a ožívala tak na podiu před našima očima. Dokonalá souhra hudby, zpěvu, tance a fantazie. A že to byla souhra opravdu vydařená, o tom svědčil frenetický potlesk obecenstva po každém jednotlivém songu.
Maite a John si komorní atmosféru nevelkého hudebního klubu opravdu užívali, a bylo vidět, že jim vůbec nevadí, že nestojí před vyprodanou O2 Arénou. Spíše naopak, občasným dotekem ruky, nebo úsměvem dávali najevo, že toto obecenstvo k nim zkrátka patří. Fanoušci obzvláště ocenili vstřícné gesto v závěru koncertu, kdy John i Maite pozvali fanoušky ke společnému tanci na pódiu. Spousta posluchačů si tak mohla s nimi potřást rukou, zašeptat vlídné slůvko a ti odvážnější i zpěváky obejmout. Velmi pozitivní chování a vstřícnost k publiku, zvláště vezmeme-li v úvahu manýry některých rádoby hvězd.
Naprostým vrcholem koncertu pro mne byl překrásný hudební dárek v podobě árie z Dvořákovy Rusalky, který Maite zazpívala jako hold českému publiku. Dárek vskutku vydařený, neboť skladba „Měsíčku na nebi hlubokém“ patří právem mezi české operní klenoty. Nutnou podotknouti, že Maite se s árií vyrovnala opravdu se ctí a vložila do ní celé svoje srdce. Kombinace jejího křišťálového sopránu s emocemi vloženými do zpěvu nenechala nikoho chladným. Snad i proto se v očích posluchačů objevily dojaté slzy a byla za svou snahu odměněna nekončícím bouřlivým aplausem. Stejnou árii si zcela nedávno vybrala i portorická sopranistka Ana Maria Martinez, která byla hostem na koncertu Placida Dominga v Českém Krumlově. Obě dámy se s árií vyrovnaly skvěle, obě s roztomile znějící češtinou, které však šlo bez zásadního problému rozumět, přesto bych považovala přednes Maite za více chytlavý. A stejně jako Rusalka vábí milostným vzkazem svého nevěrného prince, tak si i Maite svým zpěvem připoutala české posluchače navždy. S posledním tónem árie obecenstvo tiše vydechlo a zachvělo se. Vždyť toto dokáže právě jen nádherná hudba, zvláště pak její nekorunovaná královna – opera.
A protože jsme se zhruba na dvě hodiny ocitli v magickém elfím světě plném pohádek a starobylých legend, obecenstvo se zdálo být děním na jevišti naprosto okouzleno a nechtělo své hrdiny pustit z pódia. Neutuchajícím potleskem je volalo stále zpět prožít další tajemný příběh. Vždyť, kdo by nechtěl snít svůj „blue elf`s dream”? Třeba i na vás čeká tajemná kniha, která je křehkou hranicí mezi realitou a elfím světem. No, řekněte sami, to přece stojí za to!
Komentáře k článku
Úzce zaměřené servery právě na muzikálový žánr jsou tu minimálně dva, takže proč by měl mít další portál téměř stejný obsah? V čem by byl přínos? To že, se Vám aktuální obsah nelíbí je nám líto, ale naši koncepci to bohužel nemění.
A to, že tu denně není spousta nových článků ovlivňuje spousta faktorů, minimálně i to, že není 100 premiér do roka..
A mimochodem, právě tento koncert by se klidně k hudebnímu divadlu zařadit dal, výpravou a myšlenkou představení by mohl klidně muzikálovému kusu konkurovat.