Pozvolna padal soumrak na Jungmannovu ulici, avšak před divadlem Kalich to doslova vřelo. Byl totiž čtvrtek 8. září 2011, a tudíž se čekalo na dlouho avízovanou premiéru muzikálu Osmý světadíl. Co chvíli proto z prostoru divadla vyběhl některý z tvůrců muzikálu a vrhl se odvážně směrem do davu, aby zařídil ještě poslední drobnosti. Hledal se totiž Osmý světadíl.
Úderem sedmé hodiny se dav rozvlnil a začal se hrnout směrem dovnitř divadla. Mezi pozvanými se pohybovaly celebrity jako Karel Gott, Jiří Pomeje s partnerkou, nebo třeba Dalibor Gondík. A kdo nesměl chybět, byla samozřejmě skupina Elán, o kterou šlo v tento zvláštní večer především. Jakmile byl i poslední host usazen na své místo, vlastní show mohla začít. Tento večer nepatřil jen vybraným hercům na jevišti, ale též dvěma hlavním mužům, kteří stáli za zrodem muzikálu - 
producentovi Michalu Kocourkovi a režiséru Jánu Ďurovčíkovi.
Základní příběh muzikálu je v podstatě romantický motiv nenaplněné nešťastné lásky, oblíbené téma již od věků. Chudý, hudebně nadaný mladý muž Tomáš se zamiluje do extremně inteligentní studentky Jany, která by sice svými majetkovými poměry mohla patřit do jeho společenské vrstvy, nicméně díky svému bohatému příteli z této vrstvy vybočuje, a tím se stává pro hlavního hrdinu nedostupnou modlou.
Nedostupnou však jen dočasně, neb jak už to v romantickém příběhu bývá, mladá dáma poznává morální kvality hlavního hrdiny a zamiluje se do něho. Tím by mohl příběh skončit, avšak nekončí. Vše komplikuje malý, těžce nemocný Janin bratr, kterého hlavní hrdinka velmi miluje, a pro jeho uzdravení je ochotna se vzdát i nově nalezené pravé lásky. Proč tak musí učinit, jak její oběť skončí, a jak s tím souvisí osmý světadíl, už vám neprozradíme, neboť bychom vás připravili o pointu, běžte se na muzikál podívat. Můžeme snad jen naznačit, že hollywoodským klišé v podobě happyendu příběh rozhodně neskončí.
Trochu mne překvapila oficiální informace, že je příběh vzdáleně postaven na známém Dumasově románu Dáma s kaméliemi. Tuto souvislost jsem téměř nezachytila, a pokud bych na ni nebyla vyloženě upozorněna, sotva by mi vytanula po zhlédnutí muzikálu na mysl. Role hlavních hrdinů jsou zde v souvislosti s tímto románem naprosto prohozeny, a i příčina obětování se je jiná, než v Dumasově díle. Spíše bych to viděla jako mix několika milostných témat včetně klasického Romea a Julie.
Celý muzikál se rozjíždí velmi hlasitou a divokou scénou v kuchyni, kterou zcela jistě nepřehlédnete, to mi věřte! 
Velmi zajímavé prolínání hudby (konkrétně songu „Stužková“) a rytmického poklepávání pokliček, či dalšího kuchyňského nářadí, spolu s taneční choreografií, je jistě velmi nápaditým počinem. Jen některé taneční kreace ve mně vyvolávaly trochu rozpačitý pocit, že jsou možná až přespříliš crazy. Ale možná právě tento pocit byl cílený, a již první scéna měla diváka trochu šokovat. Rozhodně se však nedá upřít celkové taneční choreografii nápad a neotřelost, jistě by to však mnohem fundovaněji ocenil člověk s tanečním vzděláním, než laik v mé osobě.
Ohlédnu-li se za výkony hlavních představitelů, pak musím hodnotit vyloženě kladně. V roli Tomáše exceloval v tento večer skutečně jeden reálný Tomáš, a sice Tomáš Savka. Pěvecky se tento mladý muž od dob Superstar neuvěřitelně posunul kupředu a troufám si tvrdit, že se dnes jeho jméno uvedené ve fermanu stává zárukou velmi dobrého kulturního zážitku. Velmi mne překvapilo, jak se Tomáš vyrovnal s jistě nelehkým oříškem zpěvu ve slovenštině. Zvláště při songu „Láska moja“ ocenili tuto jeho bravuru i kolegové alternanti na ochozu, kteří ho za pěvecký výkon odměnili frenetickým potleskem. Musím zmínit také herecký aspekt jeho výkonu. Myslím, že se Tomáš stává naprosto ideálním představitelem mladých romantických hrdinů, kterému jeho odhodlání zemřít pro svou lásku, prostě musíte věřit, ať jste již jakkoli velký cynik. Mezi supestarovými hvězdičkami se tak vyprofiloval novodobý Romeo. Velmi pěkné!
Navíc kromě hereckého koncertu musím vyzdvihnout také stránku taneční, neboť choreografie Honzu Kříže opravdu nešetří. Přesto však máte pocit, že si Honza každý krok užívá, a vyloženě ho to baví, a vlastně si tak jakoby odskočil zadovádět na diskotéku dle svého gusta, a vedle profi tanečníků je jeho výkon stejně dokonalý. O to více tleskám tanečnímu nasazení, neb vím, že zrovna v tento den nebyl Honza po zdravotní stránce úplně fit. Proto musím ocenit obrovskou dávku sebekázně a profesionality, protože jako divák jsem nepoznala vůbec nic, spíše naopak, říkala jsem si, že na tom jevišti neskutečně řádí.
Janu – hlavní hrdinku, o kterou svádí Tomáš s Erikem boj, ztvárnila Nela Pocisková. Herecky působila tato mladá dáma velmi něžně, křehce a romanticky. Zvláště pak v připsané dojemné písni „Len kým si tu“ nezůstalo myslím ani jedno oko v hledišti suché. Jako ženská hrdinka velmi dobře sekundovala oběma pánům se ctí. Jistě se jí nedá upřít ani pěvecké nasazení, nicméně její hlas není až tak blízký mému naturelu, a tudíž mi nijak zvlášť neučaroval. Tím však rozhodně nechci říci, že bych pěveckému projevu něco vyčítala, jistě si své obdivovatele najde.
V dalších rolích jsme měli možnost vidět Zuzanu Krištofovou – Kolářovou coby milující matku, Jana Revaie v roli otce, excelentního Juraje Bernátha v několika rolích, a v roli malého Jakuba – Filipa Antonia.
Celé dílo stojí svým určením na hranici - hudbou skupiny Elán oslovuje spíše starší generaci diváků, a svým pojetím a choreografií zase bude lákat spíše generaci mladší. 
Pokud jste zvyklí na klasické muzikály s velkým historickým motivem a soudobými kostýmy (typu Fantom opery, nebo Bídníci), pak asi budete zklamáni. Nicméně pokud jste příznivci svižné, trochu bláznivé podívané a milovníci hitů skupiny Elán, pak je to dílo určené přesně pro vás! V zájmu spravedlnosti je třeba podotknout, že ačkoli patřím do té prvé skupiny milovníků klasiky, tak jsem po premiéře na zvědavou otázku Honzy Kříže, zda jsem se bavila, musela odpovědět: „Ano, bavila.“ Bavte se tedy i vy a možná v divadle Kalich najdete i osmý světadíl.
Produkce: Michal Kocourek
Režie a choreografie: Ján Ďurovčík
Libreto: Peter Pavlac
Libreto a texty písní: Boris Filan
Kostýmy: Zuzana Straková
Scéna: Martin Černý
Komentáře k článku
Nicméně stejně si myslím, že by se autor recenze z divadelní premiéry na profimuzikálovém serveru měl snažit více oprostit od osobních pocitů, méně prodávat své já a více se snažit držet se objektivně hodnotitelných faktorů. Kolega Košatka to na konkurenčním serveru o...*****...vá tím, že shlédne pokud možno všechny alternace a pak porovnává jednotlivé výkony (protože málokdo z nás může být Sladkým nebo Doubravou). Takhle mám pocit, že čtu spíš soupis zážitků divačky Kratochvílové, která sice umí pěkně a kultivovaně psát, ale chybí tomu ta potřebná odbornost (a protože sám ji taky nemám, o to víc ji postrádám).
Za sebe, coby divák, mohu po včerejší 3. vlastní repríze konstatovat jediné - Osmý světadíl se státá téměř největším muzikálovým zážitkem, který jsem kdy zažil. Určitě je pro mne tím nejlepším, co je momentálně na trhu k dispozici.
pleteš si Musicalnet.cz s fundovaným odborným časopisem pro odborníky. Již 100x jsem zde avízovala, že tento cíl si náš portál neklade, a místo recenzí zde zveřejňujeme ČLÁNKY, které jsou založené právě na osobních pocitech a stylu autora - tedy po 101 to opakuji pro tebe. Až budu chtít nudit naše čtenáře zdlouhavými odbornými posudky jak podle šablony, kde na třetím sloupci už čtenář spí - jistě tak učiním. To se ale rozhodně nestane, dokud budu směr tohoto portálu jako šéfredaktor ovlivňovat já sama!
A nyní ke kauze oprostění se od osobních pocitů a profesionalitě - můžeš mi věřit, že kdybych se právě od oněch osobních pocitů neoprostila, sotva bych na muzikál Osmý světadil šla. Tvoje nadšení z tohoto díla rozhodně nesdílím, avšak k mému kulturnímu rozhledu a přesvědčení patří absolvovat i to, co není právě "můj šálek čaje" a nalézt pozitiva i zde, právě nezaujatým pohledem! Jen mně trochu udivuje, že o nadhledu a profesionalitě tu kážeš právě ty, který jsi pověstný svou posedlosti dily Michala Davida (nic proti nim, navštěvuji je taktéž), která se ve tvých příspěvcích (nejen diskusních) odrážela neustále. Že by klasický příklad "Zloděj křičí, chyťte zloděje"?
Spíš se musím zastat šéfredaktora musicalu-operety Sladkého (ale i Ondry Doubravy), o jejichž odborných recenzích si rozhodně nemyslím, že by nudily a už vůbec ne, že by byly zdlouhavé. Sladkého recenze Osmého světadílu je naopak kratší než Tvoje... No nic, cílem mé reakce nebylo Tě kritizovat, ale podebatovat o formě textů, resp. skladbě jejich zařazování na web. Ač se to tak nemusí zdát, mám pořád k tomuto serveru ze všech tří nejblíž, proto mi některé okolnosti nejsou lhostejné. Hezký den. R.
Rovněž jsem zde nezmiňovala ani jednoho z pánů, které zde vytahuješ, čili je docela humorné, že právě ona dvě jména bráníš, že nejsou nudní a zdlouhaví. Já jsem nikde neuvedla, že právě oni jsou.
A o tom fanatismu si asi většina našich čtenářů udělá celkem jasnou představu, byť jen z některých tvých příspěvků v diskusích, které jsou více než výmluvné.
A pokud Tě tak fasinuje system zařazování článků, tak pak věz, že články se prvotně řadí dle data zveřejnění, a až pak následně dle data konání.