Jak jsme již v článcích o výstavě Léto plné hvězd, kterého je Musicalnet mediálním partnerem, psali, koncerty zde jsou benefiční a výtěžek z nich bude použit na výrobu divadelního představení pro zdravotně postižené děti s názvem Delfín Dilo a moře. Z výtěžku loňského ročníku výstavy vzniklo představení Kominíček a štěstí a diváci je se svými dětmi mohli shlédnout přímo na výstavě v sobotu 6. 8. 2001 ve 14 hodin. S Musicalnetem jsme samozřejmě nemohli na této akci chybět.
Ale pojďme se na pohádku podívat podrobněji. Napsala ji jedna z autorek výstavy Olga Černohorská, která má s tvorbou divadelních her pro děti již mnohaleté zkušenosti. V tomto případě se ujala jak výtvarného zpracování (dekorace, kostýmy, rekvizity) tak dokonce i samotné režie. Pohádku nastudovala umělecká agentura Petra Kubce, která se mimochodem také sponzorsky postarala o celkové ozvučení všech koncertů a pořadů na výstavě.
Hereckých rolí se ujali Petr Kubec a Kateřina Klečková. Vzhledem k tomu, že se jedná o divadlo dvou herců, je až neuvěřitelné, jak během hodinového představení dokážou hrát, zpívat a ještě se během toho stihnou převlékat do tolika různých kostýmů. Účinkující mají v pohádce totiž několik rolí, do kterých se převtělují tak bravurně, že děti na konci představení zvědavě nahlížejí za kulisy a s ohromením se ptají: „A kde jsou ti všichni lidé?!“
Představení je kromě příběhu samotného zajímavé tím, že herci do děje zapojují malé diváky, a ti mají tak příležitost samy pohádku dotvářet. U dětí se zdravotním postižením to má velmi blahodárné účinky, u mnohých i účinky terapeutické. Byli jsme proto velice zvědaví, jak takové představení vypadá v praxi. Pohádka začíná písničkou „Kominík“, kterou kdysi měla ve svém repertoáru Magda Malá, a se kterou slavila úspěchy ve svých pořadech. Málo kdo možná tehdy věděl, že písnička pochází z tohoto divadelního představení.
Pohádka vypráví o kominíčkovi, který vymetá komíny, všichni lidé se na něj usmívají a chytají se za knoflík, aby měli štěstí. Jen kominíček samotný pořád štěstí nemůže najít. Jednou na střeše potká malou kouzelnou Sazičku, která se bojí kominické štětky. Ptá se kominíčka, proč je tak smutný a kominík si postěžuje, jak se na něj lidi zlobí. V okně se postupně objeví kuchařka, paní učitelka hudby a nakonec pan domácí a všichni si na kominíka stěžují, co všude nadělá sazí.
Sazička kominíkovi nabídne, že mu pomůže, ale jen když jí slíbí, že už se nikdy nedotkne své kominické štětky. Z komína přinese kouzelnou knihu, která mu splní každé přání. Kominíkovi se dohoda líbí a přistoupí na ni. Nejprve si přeje být kouzelníkem, protože ten si všechno vyčaruje a jistě je šťastný. Sazička kominíka kouzlem přenese do kouzelnické laboratoře, plné různých křivulí a lektvarů.
Na scéně se objeví kočka, která se představí vtipnou písničkou. 
Hned začne děti navádět, že budou společně kouzelníkovi kazit kouzla. V tom se objevuje kouzelník se středověkou prádelnou – papír, který stočí do ruličky – a slibuje proměnit černou špinavou kuličku na čistou bílou. Ale kočka má také kouzelný vějíř, na které ukazuje barvy a podle nich se zbarvují i kuličky. Kouzelník to samozřejmě nechápe a děti se mu smějí. Nakonec kouzelník kočku prokoukne a vyžene ji. Pak kouzlí sám, z klobouku vyčaruje dlouhý šátek, do kterého se tak zamotá, až se začne dusit. Kouzelníkem už být nechce, ocitá se zpátky na střeše jako kominík a má další přání.
Kominíček se chce stát klaunem v cirkuse, protože si myslí, že je tam spousta legrace. Diváci se tak ocitají v manéži, kde se chystá velké představení klaunky s obrovským heligónem. Klaunka hledá nejdříve svou botu, samozřejmě ji najde ve své obrovské troubě. Klaun (proměněný kominík) klaunku zlobí, obrací jí noty, dává jí na sedačku připínáček a nakonec ji přehraje malými housličkami. Nahrávka se však zasekne, a tím vyjde najevo, že klaun podvádí. To už se kominíkovi přestává líbit a stěžuje si Sazičce, že chce být někým jiným, že v cirkuse štěstí nenašel.
Do třetice si kominíček přeje být sultánem, nejmocnějším a nejbohatším na celém světě. Ani ve svém zlatém paláci není sultán bez problémů. Unavuje ho neustálé počítání peněz, nudí se, protože je tak bohatý, že nemusí nic dělat a všechno si může koupit, na co si jen vzpomene. Nejprve zkouší vyvolat děti v publiku, aby ho pobavily nějakou básničkou, ale ani teď není spokojen. Pro rozptýlení si zavolá svého kouzelného džina.
Zadává mu různé úkoly, které džin plní. Proměňuje mu všechno, čeho se sultán dotkne na zlato, vyčaruje mu břišní tanečnice, ale sultánovi to pořád není dost. Najednou se však ochladí a sultán poroučí džinovi, aby zatopil v krbu. Komín však netáhne a džin (proměněná Sazička) ho odmítne vyčistit. Sultán se rozčílí, a ve vzteku popadne kominickou štětku, že si komín vyčistí sám. To ovšem neměl dělat, protože tím se kouzlo láme, a sultán se promění zpátky na kominíka.
Sazička se mu na střeše směje, protože jako sultán se choval opravdu hloupě. Kominíček se probírá ze svého snu a je rád, že je zase kominíkem a sám sebou. Zjistil, že štěstí není v kouzlech nebo v tom, když si z druhého dělá legraci, a v bohatství a moci už vůbec ne. Přišel na to, že když dělá dobře svou práci a snaží se být užitečný, tak se na něj lidé budou usmívat a on bude šťastný. Hned na to se v oknech domu objevují kuchařka, paní učitelka hudby a pan domácí a chválí kominíka, jak dobře vymetl komín.
V závěrečné písničce se loutka Sazička promění v Sazičku živou a společně s kominíčkem zpívá písničku o štěstí. Dětem se pohádka tak líbila, že si vytleskali přídavek. Každý si chtěl na loutku Sazičky sáhnout, což účinkující dětem dovolili. Došlo i na společné focení s herci a malou autogramiádu. Zkrátka malí caparti odcházeli nadmíru spokojeni a nadšeni. Popřejme tedy představení ještě mnoho úspěšných repríz, radosti v dětských očích a zlepšení zdravotního stavu u dětí s postižením, neboť to byl hlavní důvod, proč se tvůrci rozhodli tuto pohádku realizovat.
Komentáře k článku