Víte, jak vypadá takový tenor bez fraku? Že ne? Tak se pojďme na jednoho takového podívat. Zpěváka Davida Uličníka mnozí z vás znají spíše z branže muzikálové. Jak by také ne, vždyť právě svou roli Jeana Valjeana v muzikálu Bídníci se stal skutečně nezapomenutelným. Někteří si Davida vybaví v souvislosti s pěveckým uskupením 4TET.
Co však už vědí jen nemnozí z vás, je fakt, že posledních několik let se David Uličník usilovně věnuje hudbě klasické – konkrétně řečeno operní. A právě s touto jeho aktivitou je úzce spjat cyklus hudebních setkání nazvaný „Tenor bez fraku“. Když se vysloví slovo TENOR, tak mnohým z nás vytane na mysli obrázek operního barda v černém fraku, s motýlkem u krku a hlasem jak zvon. A právě tento zažitý obraz tenora se snaží svými koncerty David změnit.
Téměř všechny koncerty z tohoto hudebního cyklu proběhly v nádherném a akusticky dokonalém prostředí chrámu Svatého Salvátora, až na koncert prvý, konaný v hudebním klubu Jaroslava Svěceného - Violino. Přestože prostory chrámu skoro vybízejí k tradičnímu slavnostnímu pojetí koncertu, přesto atmosféra této hudební akce bývá velmi komorní, přátelská a neformální. I sám pěvec nepreferuje již zmíněný frak ve své image, a tím se tak automaticky přibližuje svým posluchačům. Proto tedy název „Tenor bez fraku“.
Hudební skladba koncertů bývá většinou sestavena ze tří oblastí – lidová tvorba česká i zahraniční, duchovní písně a operní tvorba. Posluchači tak měli tentokráte příležitost slyšet skladby jako: „Caro Mio Ben“, „Ombra Mai Fu“, „Ave Maria“, „Panis Angelicus“, z oblasti lidové písně pak „Hájný“, „Jablúčka,“ „Volare“ nebo „Torna a Surriento“. Z operní oblasti pak zazněly árie z opery Candide. Jako doprovodný tým tradičně David Uličník volí pianistku Hanu Volkovou a na violoncelo exceluje Ivan Vokáč. Pravidelně dostávají i oba hosté prostor, aby mohli předvést svůj um a vychutnat si potlesk obecenstva jen pro sebe.
Kdo slyšel hlas Davida Uličníka pouze v rámci jeho muzikálového působení, byl by hodně překvapen. Pod vedením paní profesorky Marty Boháčové ušel na poli klasické hudby notný kus cesty, a tak jeho nová pěvecká dráha začíná být poslechově velmi zajímavá. Svědčí o tom i fakt, že jeho původně muzikálové obecenstvo se bez reptání automaticky přizpůsobilo novému repertoáru svého oblíbeného pěvce a naslouchá téměř nábožně písním ranku klasického.
Co však nikdy nesmí chybět, ačkoli zpěvák kráčí cestou operního drilu, je skladba z výše zmiňovaného muzikálu Bídníci – „Otčenáš“. Právě tato árie vyvolává pravidelně v posluchačích obrovské emoce. Kdyby „Otčenáš“ nezazněl, obecenstvo by si ho prostě nemilosrdně vyžádalo. Na závěr koncertu už se pak chrámovým prostorem nesla nádherná znělá „Mattinata“, a jako přídavek píseň „Funiculi Funicula“. Poslední tóny se rozlétly chrámovou klenbou a rozezněl se bouřlivý potlesk. Je velká škoda, že právě tento koncert 22. 5. 2011 byl ohlášen jako poslední z tohoto cyklu. Nezbývá než doufat, že se tenor bez fraku zosobněný Davidem Uličníkem, kterého i na vstupenkách symbolizuje úsměvný panáček uličník, zase vrátí a opětovně rozezvučí Svatého Salvátora svým zvučným tenorem.
Komentáře k článku