Dracula – jméno, které vyvolá mrazivé zachvění. Při vyslovení tohoto slova pocítíme automaticky podvědomou bázeň, ať chceme či nechceme, ať jsme velcí či malí. Snad i proto postava krutého a mystického transylvánského knížete přitahuje tvůrce různých uměleckých žánrů od nepaměti. Sáhne-li si každý jeden z nás do povědomí, určitě mu kromě klasického románu Brama Stokera vytane i obraz nějakého filmu.
Tudíž není s podivem, že se tato kontroverzní postava objevila i v muzikálovém odvětví. Vždyť jaká tématika se stává zaručeným trhákem? Základním předpokladem je zajímavý příběh, a protože obecenstvo bývá převážně složené z dam (pánové prominou), tak je zcela nezbytná patřičná dávka romantiky a magického kouzla. A toto všechno postava knížete Draculy přináší v plné míře. Většinu z nás dámy (ať chceme, či nechceme) prostě lotři s charismatickým kouzlem přitahují tou nejvyšší měrou, mnohem více než kladné postavy. Tak to fungovalo od věků. Proto i v tomto případě má hrabě Dracula tak velké sympatie publika, vždyť podvědomě se vlastně hlavní hrdina trápí pro svou velkou ztracenou lásku.
Myslím, že všechny tyto argumenty a krásná hudba z pera Karla Svobody zapříčinily, že jsme měli možnost sledovat návrat tohoto jedinečného díla po tak dlouhé době. Muzikál sice tuto sobotu prošel dvěma posledními ohlášenými představeními, nicméně odhaduji, že se k divákům po určitém čase bude v Divadle Hybernia vracet tak, jako řada jiných muzikálových kusů. Produkce by jinak byla sama proti sobě, kdyby odložila tzv. k ledu tento nesmrtelný kus. A samotní diváci, kteří vykoupili odpolední představení Draculy, jsou toho důkazem.
Nepochybně fakt, že se s dílem na nějakou chvíli rozloučíme, umocnil emoce na jevišti i v hledišti na maximum. Vždyť je to tak, jako by vás na nějakou chvíli opouštěl blízký přítel. V hlavních rolích si toto jmenované odpoledne užívali své postavy Marián Vojtko, Monika Absolonová a Kamila Nývltová. V dalších rolích pak na jevišti bavili publikum Tomáš Savka, Tomáš Trapl, Juraj Bernáth, Jiří Březík, Hanka Křížková, Olga Lounová, Sylva Schneiderová a další. Zvláště pak Monika Absolonová již o několik dnů dříve na svém koncertu hlásila, že svou postavu Lorraine opláče, protože se s ní bude jen těžko loučit. Výkony všech byly nepochybně maximální a podané s největším nasazením.
Bylo sympatické, že toto představení avízované neoficiálně jako derniéra, nedoznalo žádných zásadních změn v podobě vtípků a legrácek, které jsou právě pro derniérová představení typické. Skutečně jen jemné poškádlení diváka (na příklad v podobě slepce s bílou hůlkou na točně) bylo opravdu jen decentním zpestřením, které snadno mohlo oku i zkušeného návštěvníka uniknout. Toto jistě ocenili diváci, kteří nestačili zhlédnout představení dříve a koupili si lístek na poslední chvíli, a kteří by pak snadno mohli být zmateni z legrácek, které běžně v představení nefigurují.
Téměř tři hodiny muzikálového kusu, které nás přenášely z dávné minulosti do daleké budoucnosti, tak uběhly jako nic. A dramatický závěr v podobě vítězství dobra nad zlem, a uvědomění si vlastních pochybení a viny, tak najednou postavil diváky před smutnou skutečnost, že dílo je u konce. Snad i proto potlesk nebral konce a bouřil sálem Hybernie a nechtěl pustit účinkující z jeviště. Volal je stále zpátky ve snaze zachytit prchavý okamžik o trochu déle. Ale všechno v životě má svůj čas, a tomuto představení již vypršel. Kníže Dracula se tedy vydá z divadla Hybernia na cestu do Transylvánie. Nezbývá, než si přát, aby se tajemný hrdina s magickým temným kouzlem knížete nemrtvých brzo vrátil zpět na divadelní prkna. Nejedna dívčí romantická a roztoužená duše tu na něho bude čekat s přáním vydat se s ním na cestu napříč věky.
Komentáře k článku