Ve čtvrtek 21. 4. 2011 jsme se zašli podívat do Divadla Broadway na další alternace v představení Kat Mydlář, a tak se s vámi musíme podělit o dojmy. Vzhledem k tomu, že muzikál je téměř kompletně obsazený samými známými jmény, a troufám si říci, že přímo největšími hvězdami, které české muzikálové nebe nabízí, jejich pěvecké i herecké výkony nelze hodnotit jinak, než jako výborné. Vychutnávat si a porovnávat můžeme už jenom jemné rozdíly mezi nimi. Každý divák má trochu jiný vkus a hudební apetit, což je samozřejmě jenom dobře, takže pojďme na to.
Hudba se Michalu Davidovi povedla, muzikál je plný krásných, nosných melodií, které si divák snadno zapamatuje a jistě si je cestou domů bude pobrukovat. Na tomto místě musím jmenovat alespoň ústřední píseň „Právo mám“, která má největší ambice stát se skutečným hitem. Za zmínku stojí i zdařilá aranžmá písní, bohatá na barvy nástrojů klasického orchestru i výraznou dynamiku, kterou podtrhuje i výborné odpovídající nazvučení představení.
U textů Lou Fanánka Hagena už budu s chválou poněkud opatrnější. Některé texty jsou velmi zdařilé, ale bohužel se v nich dá najít i dost průměrných či slabších míst. Vadí mi místy jednoduché, laciné rýmovačky a protipřízvuky na opačnou dobu, než má hudba, které působí rušivě a velmi amatérsky.
Scéna a světelné efekty muzikálu jsou ohromující, je patrné, že producent na představení nešetřil a peníze do výpravy vložené jsou na jevišti skutečně vidět. Velké obrazovky umožňují projekce 3D technologií a dotvářejí děj efekty, které by na klasickém jevišti nebyly vůbec možné. Mluvím o průletech středověkými uličkami, potocích tekoucí krve, obrovských plamenech dotvářející hořící hranici a podobně. Efektní je i nasvícení scény a použití laserů, ale v některých momentech bylo těch laserů až příliš. 
Rovněž hojné použití svítících hadů mi až chvíli připomínalo spíš diskotékovou atmosféru, a trochu odpoutávalo moji pozornost od děje…
Za pozornost stojí kostýmy, na kterých je rovněž vidět, že se na nich nešetřilo, a to jak jejich provedením, tak použitými materiály, ve kterých převažovala většinou koženka a kovodžínovina. Výtvarníkovi Romanu Šolcovi se podařilo velmi dobře skloubit historickou dobu s moderním pojetím. I když… pár postřehů bych ke kostýmům také měla, například u „posmrtných“ kostýmů hlavních dvou představitelů, kterým dominují svítící křídla, bych cítila jinou barvu než černou, pokud mají evokovat anděly… Připomínku mám i ke kostýmu cikánky Ley, 
ale k němu se vrátím u její postavy.
Ačkoliv představení na první pohled působí velmi efektně, celkově mu chybí ruka dramaturga. Ve scénáři je spousta nelogičností, scény, které na sebe nenavazují, skoky v ději, ve kterých se divák může snadno ztratit. Naopak se zde některé scény často a zbytečně opakují, například duety Kata Mydláře s duchem Dorotky z druhého břehu. Efekt se sjíždějící rampou je překvapivý jen napoprvé, po druhé a po třetí už začíná trochu nudit.
Po přestávce se ocitáme v době o dvacet let pozdější, a v ději se objevují nové postavy bez jakéhokoli vysvětlení, takže divák chvílemi musí být notně zmatený. Já jsem byla s dějem příběhu seznámena již z předcházejících tiskových konferencí, ale přiznám se, že mi to v orientaci v příběhu příliš nepomohlo. A tak jsem paní, která po představení stála u plakátu s dnešním obsazením a nechápavě se ptala: „A kdo byl tenhle?“ „A ke komu patřila tahle?“, docela chápala. Obávám se, že zmatek v postavách mohlo mít více diváků. Ale pojďme k jednotlivým výkonům.
Jana Mydláře ztvárnil Marian Vojtko, čerstvý držitel ceny Thálie za roli Barona Prášila. Musím mu přiznat, že je skutečně ve skvělé formě, zpívá s neuvěřitelnou lehkostí, i když se do zpěvu opírá naplno, člověk cítí, že tam má ještě rezervy. Skvělý je ale i po herecké stránce, je velmi přesvědčivý, dává do role emoce a věřím mu každé slovo, je asi jediný v tomto obsazení, který mě dokázal dojmout. Jana Jessenia ztvárnil Zbyněk Fric, byl výborný a zvláště mě zaujal duet s Katem Mydlářem o jejich vzájemném přátelství. Jejich hlasy krásně ladily, hodily se k sobě i barvami a píseň patřila k lahůdkám představení.
Bohouš Josef, který hrál dvojroli Vypravěč / E. Kelley, patří ke stálému kádru Divadla Broadway. Jeho výkon mne však příliš nenadchl, zdálo se mi, že při zpěvu příliš „tlačí na pilu“ a ve vypjatých polohách mi zněl až příliš ostře a nepříjemně. Herecky mě také moc nepřesvědčil, vůbec jsem neviděla rozdíl mezi dvěma postavami, které ztvárňoval. Měla jsem spíš pocit, že se jedná o jednu osobu, že příběh prostě vypráví Magistr Kelley. Možná by mě ani nenapadlo o postavě takto uvažovat, ale ve srovnání s druhou alternací této postavy, kterou ztvárňuje Josef Vojtek, 
a který obě postavy hraje naprosto odlišně, musím hodnotit výkon Bohouše Josefa jako slabší.
Na Žofii Pešanovou v podání Kateřiny Brožové jsem byla zvlášť zvědavá a musím přiznat, že mě rozhodně nezklamala. Role jí sedí typově, dobře se na ni hodí, zrádný a podlý charakter postavy výstižně podtrhoval i kostým v jedovaté fialové barvě. Kateřina mě mile překvapila jak svým hereckým, tak i pěveckým výkonem. 
Její figura má mnoho možností ukázat celou škálu své povahy, od touhy po bohatství a moci, přes její úkladnost až po nešťastnou kající se ženu, litující svých činů na konci příběhu. Bohužel se nemůže příliš opřít o kvalitní texty.
Dorotku ztvárnila Alžběta Bartošová, kterou pro muzikál Kat Mydlář objevil Michal David až na Slovensku. Alžběta je krásná, zpívá výborně a její herecký výkon je přesvědčivý a profesionální. Myslím, že pro mnohé diváky je tako mladá nadějná zpěvačka velkým překvapením a bude zajímavé sledovat její další kariéru. V roli Dorotky Alžběta alternuje s Martou Jandovou a Radkou Fišarovou, jistě bude zajímavé udělat si srovnání, těším se zvlášť na Martu Jandovou.
V roli Vaňury jsme viděli Viléma Čoka. Ačkoli dovede vždy pobavit svým svérázným humorem, zde není vůbec k poznání, role mu neumožňuje, aby se více projevil. Masku má ovšem perfektní. Co se týče postavy samotné, zde je divák uváděn asi v největší zmatek. Vaňura je hned v prvních obrazech otráven. V druhé půlce představení se Vilém Čok objevuje jako manžel Žofie. Na programu je však Vilém Čok uveden jako Vaňura – jako jedna jediná osoba, působí nelogicky, že se zase objeví živý. Teprve v ději jen tak mimochodem hovoří o bratrovi, méně pozorný divák ovšem nemusí ani postřehnout, 
že se vlastně jedná o dvě postavy.
Mandalénku hrála Zdenka Trvalcová. Viděla jsem ji ve více rolích a musím se přiznat, že mě v jejím projevu poněkud ruší její zvláštní rozechvělé tremolo. Když se od toho pokusím oprostit, pak čistotě zpěvu, výrazu a hereckému výkonu nelze nic vytknout. Její Mandalénka je křehká, jemná dívka, která touží po lásce, ale nese s sebou stín povolání svého otce, který je katem. Jana Jessenia mladšího hrál tolik vychvalovaný Tomáš Löbl. Jeho výkon nebyl špatný, ale na druhé straně mě ani příliš neuchvátil. Jako pár k sobě tito dva mladí herci jdou dobře, jejich výkony jsou rovnocenné.
Bětušku, ženu Kata Mydláře ztvárnila Luďka Kuralová. Svůj tragický osud zahrála věrohodně, její píseň „Nechci být tu dál“ patřil rozhodně k nejpřesvědčivějším z představení. Moc se mi líbila. I když ze scénáře opět, podobně jako u Vaňury není jasné, kde se po boku kata Mydláře tak najednou vzala, a proč si ji vůbec bral, když s ní nemá děti a vlastně ji ani nemiluje, chová se k ní totiž dost hrubě, i když ona je v tom zcela nevinně a nemůže za to, že její muž stále myslí jen na Dorotku. Navíc je tam náznak, že přijala za vlastní a patrně i vychovala Mydlářovu a Dorotčinu dceru Mandalénku. 
Vztah Mandalénky k Bětušce ve scénáři není ani naznačený, což je velká škoda a ději by to jistě velmi pomohlo v prohloubení emocí.
Cikánka Lea v podání Glorie Fricové je vedlejší figurou, která nemá až tolik prostoru se projevit. I tak do svého výkonu dávala emoce a byla velmi přesvědčivá. Na této postavě se mi však nelíbil kostým s velkým hrotem na hrudi. Zdá se mi, že k cikánce v době kata Mydláře se podobná extravagance stylu „á la Madonna“ absolutně nehodí. Agresivita a vyzývavost kostýmu vůbec neodpovídá mentalitě figury, která v sobě musí léta skrývat Žofiino tajemství o vraždě Vaňury. Takže ačkoliv Gloria hrála velmi věrohodně, bylo vidět, že si s hrotem na kostýmu trochu neví rady. Ano, byl tam jaksi navíc.
V ději se ještě objevuje postava soudce a pacholka Václava, které ztvárnil Radek Hub, a několikačlenná company, která kromě tanečních vstupů slouží zároveň jako přiznaní kulisáci, kteří neustále manipulují s mřížemi a stavebními prvky a vytvářejí z nich nové prostředí či jinak sloužící rekvizity. Company má v představení poměrně velký prostor a zaslouží si, aby zde byli jmenováni. V dnešním představení to byli: Johana Hájková, Lenka Bílková, Michaela Josková, Jiří Marek, Matěj Cichra, Ivan Svyatkin, Martin Goga a Michal Kolda.
Co říci závěrem? Celkový dojem z dobrých pěveckých výkonů se ve mně mísil s rozpačitým dojmem z mnohdy nelogických dějových zvratů a velkých dramaturgických chyb, které bych u takto nákladného, údajně zatím nejdražšího hudebního projektu v republice, nečekala. Je mi záhadou, proč producent Oldřich Lichtenberg s tak zkušeným režisérem jako je Libor Vaculík, nepovolali ke Katu Mydlářovi také ještě kvalitního dramaturga. Otázka financí to rozhodně být nemohla. Ale Kat Mydlář údajně slaví u diváků úspěch a představení jsou vyprodána na dlouho dopředu. Doufejme tedy, že to není jen kvůli těm laserovým efektům.
Komentáře k článku