KAT – slovo s mrazivým nádechem. Pojem, který v mnohém smrtelníkovi vyvolá pocit zlověstného strachu. Při jeho vyslovení se možná zachvějeme kajícnou bázní. Nelítostný nástroj práva, který trestal provinilce a hříšníky rukou nemilosrdnou a pevnou. Kat byl dříve v podstatě opovrhovanou osobou, které se stranila „dobrá společnost“, přesto však byl tento úřad naprosto nepostradatelný. Tajemná osoba ukrytá v kápi nahání lidem strach dodnes. My jsme však svou obavu překonali zvědavostí a vypravili se na setkání s jedním konkrétním katem – katem Mydlářem.
Dlouho očekávaná premiéra tohoto nového muzikálu Michala Davida se odehrála 
v Divadle Broadway dne 24. 2. 2011. Nesmíme opomenout též texty z pera Lou Fanánka Hagena a režijní vedení Libora Vaculíka. Na jeden z nejdražších muzikálů jsme byli opravdu zvědavi. Příběh pražského kata Mydláře nás vrací zpět do české historie, neb není pochyb, že tento kontroverzní hrdina, který dokonal pád 27 českých pánů, skutečně žil. V muzikálovém pojetí nás však osud tohoto kata donutí k zamyšlení, zda lze skutečně jeho čin považovat za zradu svého národa, nebo jen nutnost vykonat nasmlouvané povolání bez jediné možnosti odmítnout.
A nyní již ve zkratce k příběhu samotnému. Pokud očekáváte téměř hororové pojetí muzikálu, pak věřte nebo ne, ve své podstatě jde o příběh romantický - lépe řečeno milostný. Mladý student Jan Mydlář potkává o prázdninách svou první lásku Dorotku, aby s ní prožil krásnou letní romanci. Ale protože se Mydlář na konci prázdnin musí vrátit zpět na studia, nastává mladým milencům bolestné rozloučení. A jak už to tak v životě bývá, je to rozloučení osudové. Dorotka je svým otcem přinucena k nechtěné svatbě se starým mlynářem Vaňurou.
Když se Mydlář z Dorotčina dopisu dozvídá o chystané svatbě, spěchá neprodleně zpět za svou velkou láskou. 
Přichází však příliš pozdě. Dorotka je nejen již provdána, ale zároveň obviněna neprávem zákeřnou mlynářovou hospodyní Žofií z vraždy svého manžela a uvězněna. S Janem Mydlářem však čeká dítě, které je jí jedinou útěchou. Jan Mydlář se tak vzdává svých studií medicíny i dobrého jména a stává se katem, aby pomohl své uvězněné lásce. Naplánovaný útěk se však nezdaří, a Mydlář je tak nucen krutou hrou osudu svou velkou lásku vlastnoručně popravit. Zoufalý Jan tak žije jen pro svou dceru Mandalénku, která je jedinou upomínkou na prožitou velkou lásku.
V těžkých chvílích stojí po boku Jana Mydláře jeho věrný přítel Jan Jessenius . Avšak i o podporu neochvějného přítele Jessenia je posléze Jan Mydlář připraven, když musí vykonat popravu 27 českých pánů. 
Jessenius bohužel patří právě mezi tyto odsouzence. Přítel i kat v jedné osobě tak slibuje svému příteli - odsouzenci na smrt, že se postará o jeho syna, jako by byl jeho vlastní. Povinnost popravit odbojnou českou šlechtu na rozkaz Habsburků vynese katu Mydláři opovržení a odpor celé české společnosti a způsobí smrt jeho ženy. A protože cesty osudu jsou spletité, je to právě mladý Jessenius, do kterého se zamiluje dcera kata Mydláře Mandalénka. Bohužel mladý Jessenius je stejně horká hlava jako jeho popravený otec, a tak se velmi záhy ocitá taktéž v žaláři. Zoufalá Mandalénka tedy prosí svého otce za záchranu svého milého. A jak tato spletitá peripetie dopadne? Na to se zajděte podívat do divadla sami. Připravili bychom vás o překvapení.
Hudební stránka muzikálu jistě potěší milovníky a příznivce skladatele Michala Davida. Pokud vás svého času oslovila Kleopatra nebo Tři mušketýři, jistě nebudete ani tentokráte zklamáni. Dílo disponuje opět velmi příjemnými a líbivými áriemi, které si divák pobrukuje cestou domů z divadla a motivují ho ke koupi již vydaného CD. Zvláště pak silná skladba „Právo mám“ je skutečně nepřeslechnutelná. Za zmínku též stojí duety „Mně se zdáš“ a „Chvíle, které chválím“, které jistě nenechají romantické duše chladnými. Velmi zajímavě vyznívá též skladba „Ať chrání Bůh nás“, která je takovým vlasteneckým vyznáním a připomněla mi svým obsahem skladbu „Neodvolám“ z oratoria Mistr Jan Hus od Richarda Pachmana.
Promítané kulisy vypadají velmi zajímavě a poutavě. Rozhodně je to změna – osloví vás spousta barev ve směsici rozkvétajících lučních květů, z obrazu historické ulice pak budete mít pocit, jakoby jste po ní kráčeli. Stejně tak depresivní obraz žaláře vás taktéž osloví. Avšak nejhlubší dojem ve mně vzbudila scéna upalování Dorotky, kde je obraz postupně šířícího se ohně doplněn ještě o laserové jiskry dopadající mezi diváky. To vše ještě umocňuje zvuk praskajícího zlověstného ohně, nemilosrdného živlu, který spálí vše, co se mu připlete do cesty. Nejeden z nás oheň zažil na vlastní kůži, a tak věřte, že vám skutečně bude lítat mráz po zádech. Tato scéna je opravdu propracovaná do překvapivých detailů a každý jeden prvek má svou funkci a místo.
To už se však nedá říci o laserové světelné show, která provází celé představení. Na rozdíl od scény s ohněm, kde jiskry plnily zcela konkrétní funkci, zbytek světelné show diskotékového rázu na mne působil trochu podivně. Na podívání sice zajímavá hra barev, ale v kombinaci s muzikálem působila trochu nemístně. Nicméně možná to ocení milovníci technických vymožeností a návštěvníci diskoték. Dalším zásadním prvkem představení jsou nepochybně kostýmy Romana Šolce. Přiznávám se dobrovolně, že v názoru na kostýmy jsem těžce konzervativní. V reálu to obnáší, že miluji dobové historicky věrné kostýmy a moderní pojetí mne doslova irituje. Nebudu tedy zastírat, že po prvém zhlédnutí kostýmů při focení programu, jsem se upřímně zděsila. Toto extravagantní pojetí mne neoslovilo a rozhodně jsem očekávala něco jiného. Nicméně musím uznat, že v kombinaci kulis a použité grafiky, mi to vlastně nakonec vůbec nevadilo. 
Naopak všechno k sobě tak nějak automaticky ladilo a působilo nenásilným dojmem, že jsem si na svůj první vjem vlastně ani nevzpomněla. Tedy až na jednu výjimku, a to zvláštní posmrtný kostým se svítícími světýlky, který na mne svou podivnou robustní formou působil velmi rušivě a neesteticky. Navíc hned při dalším představení začala světýlka na šatu hlavní představitelky stávkovat – takže kat Mydlář svítil jako vánoční stromeček a Dorotka byla jak temná komora. Prostě tento model mne opravdu neuchvátil.
Obsazení premiéry bylo velmi zajímavé a po pěvecké stránce by šel jen těžko určit vítěz. Na pěveckém projevu Daniela Hůlky v hlavní roli bylo patrné, že je to part šitý zpěvákovi na tělo a tudíž se cítí pevný v kramflecích. 
Zvláště pak hit „Právo mám“ v jeho pojetí zněl doslova monstrózně a nesl se sálem divadla, jako by ho chtěl zbourat. Snad bych jen vytkla jeden fakt, že občas bylo zpěvákovi poněkud špatně rozumět. Herecký projev hlavního představitele byl poněkud monotónní a statický, takže jsem přemýšlela, zda to byla vize režiséra. A jelikož se to z daného představení nedalo poznat, došla jsem si pro odpověď k pěvecké konkurenci hned následující den. Je sice pravda, že ideální muzikál by měl být vyrovnanou kombinací zpěvu, tance a herectví, nicméně vzhledem k tomu, že pro mne je vždy nejdůležitější stránka pěvecká, odcházela jsem spokojena. 
Přísní znalci muzikálové teorie by jistě varovně zvedali prst, že zvláště v tomto muzikálovém díle je tanec a zpěv velmi striktně rozdělen mezi taneční company a zpěváky, takže o vyrovnané kombinaci nelze hovořit ani v nejmenším, nicméně běžnému divákovi to nikterak vadit nebude.
Naprostou hereckou jedničkou představení však pro mne byl Josef Vojtek, který si svůj výstup vyloženě užíval, a bylo to znát. Ve své dvojroli vypravěče a magistra Kellyho mne doslova učaroval a oslnil. Nemyslím si, že by v obecenstvu byl někdo, kdo se v dané chvíli ztratil a netušil, kterou postavu právě zosobňuje. 
Jeho obrovský výkon vás bude provázet celým představením – hluboce smekám a tleskám. To byl nepřehlédnutelný herecký projev. Zvláště pak mluvené party vypravěče byly opravdu velmi sugestivní.
Představitelka hlavní ženské role Alžbeta Bartošová byla pro nás všechny velkou neznámou. Nicméně svým výkonem nenechala nikoho na pochybách, že si své místo v premiérovém obsazení skutečně zasloužila. Velmi příjemný pěvecký projev se zajímavou barvou hlasu dává tušit, že se v Divadle Broadway formuje nová muzikálová hvězda. A taktéž i herecký projev této mladinké slovenské rodačky nezaostával za pěveckým výkonem.
I představitelé dalších rolí se však nenechali zahanbit. Petr Kolář pak v roli Jana Jessenia staršího dal s přehledem obecenstvu na vědomí, že v muzikálu je zkrátka doma. Navíc oslňoval diváky i svým fyzickým výkonem na jevišti. Ilona Csáková v roli Žofie byla dokonale bezcitná a hrabivá, aby nás pak překvapila kajícným doznáním svých hříchů. Při tom jí velmi dobře sekundoval Tomáš Trapl jako Vaňura. Nelze opomenout ani Luďku Kuralovou nebo Lucii Černíkovou.
Další muzikálové dílo Michala Davida je tedy na světě a rozhodně stoji za vidění. Zlým jazykům, kteří tvrdí, že hudebně ničím nepřekvapil, bych doporučila pokorná slova jednoho nejmenovaného skladatele, který prohlásil, že každý skladatel komponuje celý svůj život jednu velkou skladbu v různých obměnách. 
Těžko pak můžete očekávat styl např. muzikálu Excalibur u Michala Davida. Právě jednotný styl je pro každého autora typický a činí ho jedinečným. Chcete-li si užívat rozličných hudebních stylů, nezbývá než navštívit díla různých autorů. V opačném případě je vaše očekávání značně naivní. Máte-li rádi kombinaci romantiky s tajemným pochmurným příběhem, kde hlavním hrdinou je muž v kápi a s ostrým mečem, který přináší smrt, pak nebudete zklamáni. Kat Mydlář tak může kráčet pražskými ulicemi a rozsévat zkázu i lásku. Jestli jeho pouť bude zásah do živého, je už jen výhradně na divácích.
| Jan Mydlář | Daniel Hůlka |
| Jan Jessenius | Petr Kolář |
| Vypravěč / E. Kelly | Josef Vojtek |
| Žofie Pešanová | Ilona Csáková |
| Dorotka | Alžběta Bartošová |
| Vaňura | Tomáš Trapl |
| Mandalénka | Lucie Černíková |
| Jan Jessenius ml. | Tomáš Beroun |
| Bětuška | Luďka Kuralová |
| Lea | Kristina Kloubková |
Komentáře k článku
Stejný problém mám s Noidem u Ježíše. Že umí zpívat, o tom nemůže být řeč, ale na můj vkus těch ostatních momentů je tam až příliš. A jak už jsem párkrát psal, na 2. premiéře i ječel a a úpěl a skučel - tak snad to bylo jen avizovanou virózou... Přesto, kdyby byl herecky sebelepší, s Mariánovým Jekyllem bych se to asi srovnávat neodvažoval. Ale proti gustu...
A kauza Václav Noid Bárta - na premiéře jsem nebyla takže nemohu soudit, ale výkon na představení, které jsem viděla, byl brilantní. A to nepatřím do kruhu obdivovatelů tohoto umělce ani v nejmenším. A srovnání s Mariánovým Jekyllem je naprosto na místě, přestože byl Marián v této roli excelentní, nemá na brilantní výkon monopol navěky, není nepřekonatelný a oba zmiňované výkony srovnatelné jsou.
Mydlář - Bohuš Matuš - výborný pěvecky, dobrý herecky, v jeho projevu bylo znát, že tomu dává i kus srdce;
Jessenius st. - Zbyněk Fric - vynikající pěvecky, herecky, překvapil úžasným hlasovým rozsahem hlavně u písně o přátelství a po pitvě;
Vypravěč/Kelly - Bohouš Josef - skvělý pěvecky, herecky, bezvadně podané recitace v mluveném slově;
Dorotka - Radka Fišarová - opět po všech stránkách skvělá
Žofie - Kateřina Brožová - výborná;
Vaňura - Martin Pošta - myslím, že pěvecky nezvládl svou roli, měl problém ji uzpívat;
Bětuška - Ivana Jirešová - docela překvapila, ale oproti CD s L. Kuralovou slabší;
Mandalénka - Kamila Nývltová - ty party jsou pro ni až moc vysoko, sedí jí spíš nižší poloha;
Jessenius ml. - Tomáš Beroun - nenadchnul, ani neurazil;
Lea - Gloria Fricová - výborná pohybově, projevila talent i v mluveném slově
Já zase nechápu lidi, co můžou umírat nudou z Horáčkových textů. I když danou píseň slyším po sto padesáté, pořád mě dostává právě ten text, jeho genialita...