„To je ale Jidáš!“ Věta, kterou každý z nás určitě jednou v životě zaslechl v nějaké souvislosti. Kdo to ale Jidáš vlastně je? Upřímně až do návštěvy muzikálu Jesus Christ Superstar v Karlíně dne 9.2.2011, jsem se nad touto otázkou vlastně taky nezamýšlela. Přiměl mne k tomu až představitel této kontroverzní role – Václav Noid Bárta. A že jsem se zamýšlela důkladně, to mi můžete věřit. Někdy právě jeden správný podnět nasměruje člověka směrem, který by vůbec sám nepředpokládal. Navíc exlusivně JEN na MusicalNetu najdete námi pořízené fotografie, které doplňují oficiální foto. Tímto děkujeme HDK za výjimečné povolení muzikál nafotit.
Když se letos chystala premiéra muzikálu Jesus Christ Superstar, tak mne ani její návštěva příliš nelákala. Muzikálovou klasiku jsem samozřejmě jako většina lidí znala, nicméně právě tento muzikálový kus Andrew Lloyd Webera nepatří úplně k mým nejoblíbenějším. Přiznám se bez mučení, že mnohem raději dám přednost Fantomu opery, nebo jeho volnému pokračování z poslední doby Love never dies. Zcela jistě je tento fakt způsoben tím, že Jesus je prostě z velké části poplatný rockovému hudebnímu stylu, přestože zde jistě najdeme i velmi líbivé romantické melodie.
A snad i fakt, že tématikou zapadá do biblické oblasti, způsobil své. Coby zatvrzelý ateista se podobným tématům spíše vyhýbám, než bych je vyhledávala. Nicméně coby muzikálový příznivec jsem se rozhodla „pochlapit“, a přece jen vyrazila. Obsazení ústřední dvojice Ježíš a Maří Magdalena zpěváky Kamilem Střihavkou a Bárou Basikovou pak bylo více než příjemnou odměnou. Tato dvojice je s dílem natolik spjatá, že člověk tiše doufá, že narazí právě na ně.
Nicméně, kdo v daný večer získá mou veškerou pozornost, bylo pro mne obrovským překvapením. Nebyla to nakonec ústřední ostřílená dvojice, ale postava Jidáše, kterého brilantně v daný večer ztvárnil zpěvák Václav Noid Bárta. Přestože jsem od kolegyně, která hodnotila premiéru, již slyšela na Václava pochvalné ódy, i tak jsem usedala do hlediště nepříliš přesvědčená, že právě on by mohl být výhrou v obsazení.
S muzikálovým působením Vaška Noida Bárty jsem se poprvé setkala v díle Carmen, kde mne (jak to říci kulantně) opravdu neoslnil. Tím, že jsem milovníkem operních hlasů a technik, tak mne logicky rockerský chraplák tohoto zpěváka spíše dráždil, než těšil, a působil tak nějak rušivě. Nedokážu soudit, zda je daný part v Carmen skutečně autorem napsán v tomto rockerském stylu, a tudíž jsem nepodlehla předsudkům a nenechala se první negativní zkušeností odradit. Nutno dodat, že se to skutečně vyplatilo, a výkon tohoto zpěváka v roli Jidáše mi opravdu příjemně vyrazil dech
.
Poprvé jsem měla možnost slyšet Václava Noida Bártu „skutečně zpívat“ a nutno dodat, že je škoda, že svůj hlas většinou skrývá do rockerského chraplavého hávu. Rozhodně i pro můj přísný soud, ovlivněný klasickou libozvučnou operou, nezněl Vaškův hlas nezajímavě a drobné odskoky do tzv. zachraptění mi vlastně pak ani nevadily a staly se v rozumné míře zajímavým zpestřením. Hluboce se však skláním před jeho pojetím této postavy, která snad jako jediná prochází obrovským a velmi zajímavým vývojem.
Na začátku se potkáváme s jakýmsi rebelem, který Ježíšovi neustále oponuje a snad se cítí být i nechtěně v jeho stínu. Tam někde možná sžírá žárlivého Jidáše touha být také na výsluní. Postupem času se však prvotní žárlivost mění na boj o vlastní pravdu a přesvědčení. Divák, tak vlastně nevnímá Jidáše jako prodejného zrádce za třicet stříbrných, ale jako člověka přesvědčeného, že Ježíš se mýlí a činí špatně, a tím vlastně hatí a zrazuje jejich společnou cestu. A v konečné fázi se potkáváme s postavou Jidáše jako se zlomeným mužem plným zoufalství, který prozřel a poznává svůj osudový omyl. A toto poznání ho nutí skoncovat s vlastním životem. Toto všechno a ještě víc dokázal Vašek Noid Bárta své postavě vdechnout se vším všudy.
Scéna, kdy si Jidáš uvědomí svůj životní omyl a chystá se skončit svůj život v oprátce, byla natolik mrazivá a mocná, že přehlušila úplně všechno, včetně efektního závěru se vznášejícím se Ježíšem. Posouvá diváka přesně na samu křehkou hranici pochyb a váhání, zda vnímat Jidáše pozitivně nebo negativně. Tolik emocí jsem už dlouho neměla možnost na jevišti zažít. Na chvíli mne to vrátilo do starých dobrých časů muzikálu Jekyll & Hyde, kde podobnými emocemi nešetřil na jevišti (nedostižný v této roli) – Marián Vojtko. Takže tímto stavím laťku velmi vysoko a tleskám – skvělý výkon.
Postava Jidáše v biblickém pojetí bohužel tento několika rozměrný charakter rozhodně nemá. Pro ilustraci uvádím citace z Bible: „Kdyby byl za 300 denárů (téměř roční mzda) prodán drahý nard, kterým Lazarova sestra Marie potřela Ježíši Kristu hlavu a nohy, pravděpodobně by to znamenalo, že by se do pokladnice, o niž se staral Jidáš Iškariotský, dostala velká peněžní částka. Není divu, že nepoctivý Jidáš vznesl silné námitky, protože takto nemohl zpronevěřit ani malou část tohoto velkého obnosu. (Jan 12:3–6; 13:29; Mr 14:3–11)“
„(Jan 18:1–12) Když to Ježíš řekl, odešel se svými učedníky přes zimní bystřinu Kidron tam, kde byla zahrada, a on a jeho učedníci do ní vstoupili. Jeho zrádce Jidáš také znal to místo, protože Ježíš se tam mnohokrát setkal se svými učedníky. Jidáš tedy vzal oddíl vojáků a úředníky předních kněží a farizeů a přišli tam s pochodněmi a lampami a zbraněmi.„
Jak vidno z citací písma, postava Jidáše v podstatě žádnou lepší tvář nemá – Bible ho definuje pouze jako zrádce, a navíc ještě i jako zloděje. Oproti muzikálu, kde Jidáš peníze za svou zradu nechce přijmout, Bible jasně říká, že Ježíše zradil právě pro peníze. Všichni však víme z reálného života, že nic není jen černé nebo bílé, i proto mne toto pojetí muzikálové oslovuje více než to biblické. Vždyť když se zamyslíte logicky, ani ostatní apoštolové neměli právě čistý štít! Pokud člověk zapře přátelství, není to pak stejně těžká zrada, jako když ho prodá? V této souvislosti mne napadá jeden výstižný citát:„Falešný přítel je horší než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli VĚŘÍŠ!“ V tomto ohledu je Bible poněkud jednostranná a systematicky cílená.Navíc zdá se, že samotný Jidáš jednal možná na výslovné přání Ježíše, tudíž byl ze zrady nařčen zřejmě neprávem viz článek „Jidáš byl nevinný, říká objevený rukopis“.
Takže, kdo vlastně byl Jidáš Iškariotský? Prodejný zrádce nebo bojovník za vlastní přesvědčení? Odpověď už budete muset najít sami. Možná vám v tom pomůže karlínské představení, které svým pojetím může oslovit právě i diváky z řad ateistů. A pak si rozhodně v roli Jidáše nenechte ujít zpěváka, který mne k této úvaze inspiroval a dal postavě Jidáše úplně novou dimenzi, jakoby tušil jaké nové skutečnosti budou objeveny!
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Komentáře k článku
Zaj´ímavý námět na článek, díky i za ten odkaz v něm.
Tehdy jsem došla k názoru, že "oficiální" pojetí dle Nového zákona podlehlo politickým názorovým potřebám doby, ve které bylo sepsáno (a bohužel ovlivnilo osud židovského národa hrozným způsobem). Mezitím se vyrojily nové poznatky, které už zase tak moc intenzívně nesleduji, ale mám celkem neodbytný pocit, že Rice a Lloyd Weber se v Jidášově případě dotkli podstaty - Ježíš byl zastáncem lásky, pravdy, pokory a dobra, ale jeho přívrženci začali tíhnout k myšlence, že využijí jeho vůdčí sílu k ozbrojenému povstání. Ježíš byl ovšem pacifista. Mohl zradit své přívržence tím, že by roli vůdce odmítl. Mohl zradit sám sebe a tu roli přijmout. Ani jedno z těch rozhodnutí by pravděpodobně nepřežil - buď by ho zabili odmítnutí přívrženci a nebo by ho výčitky svědomí dohnali k sebevraždě, která byla ovšem z pohledu jeho víry nepřípustná, nečistá. Ocitl se ve slepé uličce a tak nakonec využil Jidáše, který byl navíc zřejmě původně gnostik a tedy člen jiné "sekty", která nahlížela věci víry zase trochu jinak, aby mu pomohl vyřešit situaci bez ztráty kytičky ve prospěch Ježíšova učení. To mělo zůstat jako jeho životní dílo čisté a nedotčené. Smrt byla tako jako tak jediným řešením. A Jidáš se obětoval.
Kdyby ovšem Ježíš tušil, jakým způsobem bude jeho a Jidášova dobrá vůle, resp. obrovská statečnost, překroucena... Na druhou stranu, víme o tom příběhu z doložitelných historických pramenů takové minimum, že v podstatě záleží jen na nás, z jakého úhlu se na něj chceme dívat. Vždycky to ale bude emotivně silný příběh :-)
http://gnostica.sweb.cz/jidas.htm