Právě o magické filipojakubské noci přilétly čarodějnice, aby spolu s kacíři a pekelníky na Petrových kamenech obcovaly, posvěcené hostie si do bot strkaly, aby létat mohly, a na sněmu se uradily, kterak a komu dobytek uhranouti, na koho neúrodu seslati, koho očarovati. Aby toho málo nebylo, ten, který Bohu sloužit má a Jeho uctívati musí, byl s Ďáblem spolčen, posvěcené hostie čarodějnicím dával, s nimi smilnil na Petrových kamenech a Víru Pravou tím zavrhoval. Tím spolčencem nebyl nikdo jiný než Kryštof Alois Lautner ze Šumperka.
Takto mohla vypadat část projevu Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu, inkvizitora, který před 324 lety nechal upálit děkana Kryštofa Lautnera ze Šumperka v zinscenovaných čarodějnických procesech na panství Velké Losiny. Nebyl prvním, a bohužel ani posledním, byl jedním ze 106 obětí, které skončily svou pouť na hranici.
Léta Páně 1678 na podzim přibyl do zámku Velké Losiny - pozvala ho hraběnka Angelia Anna Sybilla z Galle rozená Žerotínová - Jindřich František Boblig z Edelstadtu, inkvizitor, který následujících 14 let sužoval žerotínské panství vymýšlením čarodějnických procesů, kde právem útrpným dokazoval "vinu" obviněných. Měl v tomto neblahém díle své pomocníky: sekretáře Izidora Schmidta a samozřejmě strach, neboť ani postavení nezaručovalo měšťanům, že nebudou obviněni.
Od toho podzimu již uplynulo dlouhých 331 let, když se tento proces znovu objevil... tentokráte v Praze, naštěstí jen v Divadle Milénium, kde se právě této magické noci začal uvádět muzikál Kladivo na čarodějnice.
Zařadil se tak mezi další muzikály, které reflektují historické osobnosti, ztvárněné v původních českých muzikálech (Galileo, Johanka, Kleopatra). Tato díla, ač pojednávají o různých historických obdobích, mají s Kladivem jeden společný bod: touhu po moci. Tímto bodem se však také stávají až tragicky současnými.
Dle mého má dílo dvě stěžejní písně, které nejlépe charakterizují celý muzikál: "Kdo ví, kdo je Ďábel", která zazní z úst hraběnky a měšťanstva a vyjadřuje tíseň nad Bobligovým jednáním a zároveň víru v Boha a církev, která musí pravdu odhalit. Druhou je píseň "Když se brání kat", která je monologem kata v žaláři nad zuboženou, rozlámanou a znásilněnou Zuzanou Voglickovou. Z této písně citlivě vyznívá cit pro devastovanou krásu mládí a zárověň je tvrdě obviněn nejen inkvizitor, 
ale potažmo mocipáni, včetně církevních.
Ještě jedna zajímavost a paralela mne napadá... v muzikálu Galileo na konci zazní slova: "Jedním z rozměrů křivdy je její trvání... Galileo Galilei byl katolickou církví plně rehabilitován roku 1992. Od jeho smrti ten rok uplynulo 350 let. Přál bych všem abychom v sobě našli dost síly odčinit způsobené křivdy a aby nám to netrvalo tak strašně dlouho."
Jak dlouho bude církvi trvat, než se omluví za tyto spáchané zločiny? Pokud stejně dlouho jako v případě Galilea, pak mají ještě 19 let k dobru...
Komentáře k článku
Díky tvůrcům za úžasný muzikál v úžasném prostředí Divadla Milénium. R.
Ale k muzikálu: Nesdílím Vaše názory. Ten muzikál je zejména po technické stránce jedním slovem tragický. Za práci zvukaře by se mělo vracet vstupné. Režisér také neuhlídal svícení, stejně tak prostor, zmohl se jen na aranžování příchodů a odchodů nebo kopírování filmu, interpreti neumí své postavy pořádně vyložit (a zahrát) a pochopil někdo ten useknutý závěr? Nemůžu být odvázaný ani z té synťáčkové hudby. Textům jsem nerozuměl. Podle mě tento muzikál se spíš zařadil mezi ty, které se nepovedly. Cítím lítost, protože ambice měl sympatické.
Ani ta světla mne neruší, byť tady jistá rezerva je, to ano.
A co se týče Vámi vysněné alegorie - nevím, možná to i záměr autorů byl, ale na tiskovce to nijak najevo nedali - ani v tiskových materiálech, a to v době, kdy kopnout si do komunisty se rovná téměř hrdinskému činu, by určitě udělali, ne?
Nejsem bolševik od hlavy až k patě, jsem "jen" utopický socialista hlásící se ke KSČM jako jediné skutečně levicové parlamentní straně v naší zemi - když už tu bohužel není na výběr. Zločiny tzv. komunistů z 50. let neobhajuji, právě naopak, kritizuji je nahlas a ostře i na půdě KSČM a problémy tu kvůli tomu rozhodně nemám. Ale to slovíčko tzv. je důležité, protože skutečný komunista by nikdy žádný zločin nespáchal - bylo by to totiž v rozporu s jeho přesvědčením. Ty zločiny páchali papeženci, kteří na oné ideji pouze parazitovali. Takoví, kteří za každého režimu si umí najít cestičku, jak se dostat k moci. Do listopadu funkcionáři KSČ a spolupracovníci StB, po listopadu pak z 99 % aktivní OFčáci a následně aktivisté (ti otrlejší) a spolupracovníci (ti opatrnější) ODS a spol. Taková je realita. Ale pro pořádek, nehledám ani třídního nepřítele (označení třídy neuznávám v dané souvislosti) a historii nepřevracím, pouze pojmenovávám. Ano, rudí hoši bohužel historii také převraceli, ale na současné modré a černé hochy nemají. Proti nim to byli i v tomto směru pouze břídilové! R.
Zvěrstav jsou zvěrstva, ať už je to Lautner, Horáková nebo současné kauzy, o kterých píše třeba J. Šinágl. Ale myslím si, že jakékoliv politizování škodí, a myslím, že se tomu autoři snažili záměrně vyhnout. Takže se spíše pojďme bavit o díle a jeho kvalitách, než o politických souvislostech - ty si tam každý jistě najde sám, dle svého politického smýšlení.
Ke zvěrstvům by ještě dodal třeba manžele Rosenbergovi či procesy v Ulsteru, kde často byli popravováni i nevinní atd., atd. Aneb viz výše. Proto už se k tomu taky nebudu vyjadřovat, souhlas, že kdo nechce, tak si zločiny církve stejně nepřipustí a najde si tam souvislosti jiné - jako můj jmenovec. Pěkný den.
R.
Ke zvěrstvům bych dodal... manžele Rosenbergovy (koho co - ach jo...). Omluva. R.