Neděle 9. prosince se v karlínském divadle nesla v duchu oslav jubilea. Slavný broadwayský muzikál Mela Brookse Producenti totiž v tento den odehrál svou 100. reprízu na pražské muzikálové scéně.
V hlavních rolích excelovali Martin Sobotka coby Max Bialystock a Aleš Háma jako Leo Bloom. Švédskou sekretářku Ullu ztvárnila Ivana Chýlková, Rogera de Bries Martin Pošta a jeho věrného společníka Carmen Ghiu Mojmír Maděrič. Role Franze Liebkinda, autora onoho výtečného divadelního kousku Hitler je úsvit, se skvěle zhostil sám režisér karlínských Producentů Antonín Procházka.
Aleš Háma jako Leo působil zpočátku trochu zaraženě a křečovitě. Divácky zajímavá a oblíbená scéna úvodního setkání Lea a Maxe, Leovo extempore s modrou dečkou a následný hysterický záchvat tak vyzněly poněkud vlažně. Naštěstí v průběhu představení strnulost pominula a tak se komediální talent Aleše Hámy mohl více rozvinout.
Martin Sobotka působil v roli Maxe Bialystocka o poznání klidněji a suverénněji a jako 
obvykle podal skvělý výkon. Zvláště herecky a pěvecky náročná rekapitulační scéna ve vězení patří v jeho podání právem k vrcholným výstupům této postavy.
Švédskou sekretářku – recepční Ullu tentokrát 
výborně ztvárnila Ivana Chýlková. Kromě toho, že byla jedinou hlavní ženskou postavou, držela mezi svými kolegy ještě jeden prim – byla na jevišti bezpečně nejvyšší.
Jakožto výroční repríza se nedělní produkce neobešla bez malých žertíků. Vše se ale neslo ve vší počestnosti v mezích scénáře. A tak nepatrné úsměvy ve tvářích účinkujících postřehlo jen několik málo předních řad a kdo viděl Producenty v onu neděli poprvé, nepostřehl leckdy a leckde ani to.
Diváci se však přeci jen i těch odchylek od scénáře dočkali – byť drobných a většinou nechtěných a to v podobě nestřílející pistole Franze Liebkinda, prasklé prádelní šňůry u Maxe v kanceláři či příliš křehké skleničky Leo Blooma.
Vedení divadla spojilo oslavu výročního představení s vánočním večírkem a tak se na afterparty kromě aktérů první trojciferné reprízy objevila též většina ostatních karlínských účinkujících. Na rozdíl od jiných akcí však byla tato pro zástupce médií výhradně na pozvání. Při vchodu do divadelní restaurace si tedy sličné uvaděčky ve slušivých producentských kostýmkách každého vstoupivšího pečlivě odškrtávaly ze seznamu.
Na předvánočním soaré pak zástup pozvaných novinářů a fotografů záhy doplnil téměř celý, tentokrát již civilní „producentský ansámbl“ včetně realizačního týmu a brzy dorazili i ostatní karlínští.
V divadelní 
restauraci bylo poté možné potkat druhého Maxe Bialystocka Petra Štěpánka, Limonádového Joea Lumíra Olšovského, původního filmového Joea Karla Fialu, Jekylla (nebo Hydea) Mariána Vojtka či Boniho Honzu Urbana.
Podvečerní karlínská sešlost se nesla v poklidném duchu – debatovalo se, ochutnávalo z nabídek slavnostního rautu či uzobávalo vánočního cukroví. 
Přítomní žurnalisté a fotografové tu měli jedinečnou příležitost k získávání exkluzivních rozhovorů a snímků.
S blížícím se večerem se společnost začala zvolna rozcházet – buď do svých domovů načerpat po náročném týdnu nové síly nebo naopak do útrob divadla pokračovat v oslavách producentského výročí.
Já jsem odchytil režiséra muzikálu Producenti a zároveň herce 
Antonína Procházku a zeptal jsem se ho:
Jste režisér a zároveň i herec muzikálu Producenti. Která z těch rolí je těžší?
Já si myslím, že nejhorší je být režisérem, protože nutíte spoustu lidí dělat 
něco, co vlastně nechtějí. A když hrajete, aspoň já...já vždycky tlačím za všechny. Během celého toho představení si člověk vlastně neoddechne. Jako herec je to snazší v tom, že se soustředíte jen na ten jeden svůj úkol.
Jste znám svým humorem - kolik z těch hlášek, co v muzikálu zazní, je vašich - oproti původnímu scénáři?
To nevím. Ale tak z 99% je to samozřejmě původní scénář a překlad Adama Nováka. Já už si teď opravdu nevzpomenu, co koho před rokem během těch zkoušek napadlo. Muzikál 
to je kolektivní práce, takže něco samozřejmě napadne herce, něco mě. Teď už ale opravdu nevím, co koho napadlo.
V Producentech jste si střihl roli Franze Liebkinda, měl byste zálusk i na jinou postavu?
To ne. Já nejsem muzikálový herec, to bylo spíš, že mi tu roli tady pan ředitel nabídl. Zhlédli se totiž v tom, jak já to předvádím během zkoušek a řekli OK, to by mohlo být báječné. Co ale 
nevědí je, že když to člověk, jako režisér předvádí, tak je přesný v tom momentu, ale hrát celou tu postavu, to je už o něčem jiném. Takže jsem tedy slíbil, že to hrát budu. Ale jsem rád. Já mám rád hudební divadlo, jsem rád na jevišti a zpívám s orchestrem i když to asi za moc nestojí...
Při premiéře jste nám předvedl, 
že zvládáte i další profesi a to dirigentskou - nechtěl byste si zkusit i tohle?
Ha, ha...no to by mě bavilo, samozřejmě, ale nemám to potřebné vzdělání. Můj otec byl dirigent, tak jsem to jeho umění spíš tak odkoukal. Rád bych dirigoval, kdybych tedy mohl spíš já dirigovat podle toho, jak muzikanti hrají.
Jak to stíháte - profesi režiséra nejen tedy v Praze, ale i v jiných divadlech a herce dohromady. To musí být náročné?
Mám to tak poskládané. Člověk se nesmí uhnat, zahltit. Taky už mám léta, takže už nemůžu 
takhle vyskakovat jako před 20 lety. Mám to prostě vypočítané tak, aby to šlo jedno za druhým.
Co muzikálového připravujete nyní?
Co muzikálového...teď bych měl hostovat v Hybernii u pana Oldy Lichtenberga - tam bychom měli dělat "Barona Prášila" a potom tu další sezonu 2009 bych měl zase být tady v Karlíně.
Děkuji za rozhovor.
Fotografie a rozhovor Michal Škvor, text Kateřina Klimešová
Komentáře k článku