Po starých zámeckých schodech…, ne tentokráte se nejedná o písničku. Po starých zámeckých schodech se dostanete z Malostranské na Pražský hrad do jeho Nejvyššího purkrabství. Tentokráte se však nejdeme podívat na Shakespeara. Prostor sloužící Letním Shakespearovým slavnostem za jeviště je tento večer proměněn v zastřešené koncertní podium s veškerým moderním vybavením, včetně projekčního plátna. Se svými fanoušky si v tomto krásném prostoru dal ve středu 8. září rande zpěvák Petr Kolář.
Hostem byla Petru Kolářovi zpěvačka Iva Marešová & 999, a jelikož jsem neměla možnost ji vidět a slyšet, zeptala jsem se kolegy Michala, který přítomen byl.
Před dvěma lety vydala se svou kapelou CD s názvem Na křídlech koní. Dnešní večer představila jednak písně z tohoto CD, ale samozřejmě i nové autorské skladby skupiny. Na některých byl znát posun do modernějšího hávu, většina z nich byla laděna spíše do klidných rytmů.
Zaznělo zde také několik skladeb Michala Pavlíčka, které pro Ivu a její kapelu složil. Hlas Ivy Marešové má zajímavou barvu, kterou můžete slyšet v muzikálu Excalibur (stále se ještě hraje), či jste ji mohli slyšet v muzikálech Němcová, Obraz Doriana Graye či Dáma s kaméliemi.
Zajímavostí bylo, že Iva zpívala část skladeb bosá, stojíc jen na koberečku. Nevím, zda ji tlačily boty či to byl záměr, ale v onom podvečerním chladu jsem ji obdivoval. 
Iva zpívala s velkým nasazením, stejným, jaké můžete slyšet v muzikálu Excalibur.
Po půl hodině se Iva & 999 rozloučili s publikem, aby uvolnili pódium pro přestavbu. Po krátké přestávce se na jevišti objevil očekávaný Petr Kolář. Doprovodila ho kapela ve složení Jan Alan, Karel Mařík, Richard Böhm a Roman Voch. Doplnil je smyčcový kvartet, který písním ubral rockové tvrdosti a koncert obohatil o další, jemnější rozměr. Celý koncert měl akustickou podobu.
Hudební zážitek začal písněmi „Pojď si hrát“, „Malá černá kočka“, „Jsem sám“ a „Dobře ji znám“. Potom Petr Kolář zabrousil do svého muzikálového působení písněmi „Nikdy to nevzdám“ a „Přísahám“, které svému publiku představil ve zcela nové hudební aranži. Celý koncert byl podán v pohodovém stylu a s nadhledem, čehož příkladem byla Petrova reakce na dvě divačky odcházející během koncertu. 
Jejich odchod okomentoval slovy, „to je úplný Hamlet“ a milým úsměvem.
Dále zazněla více, jak desítka melodických písní. Namátkou jmenuji písně „Daruj mi chvíli“, „Prám bláznů“, „Šípková růženka“, „Vyznání“, nebo také „Život jako vtip“. Vyslechli jsme si též filmovou melodii „Doktor od jezera hrochů“ a Petrovu snad nejznámější a nejhranější píseň „Ještě, že tě lásko mám“. 
Celý koncert zakončila píseň, už svým názvem navozující závěr „Kouzlo odejít“.
Na tomto výjmečném místě a tímto koncertem Petr Kolář završil celé Letní akustické turné, které mělo výbornou atmosféru. Vyjádřil se o něm takto:
„Na takto významném místě v Praze uspořádat koncert není vůbec obvyklé. To, jestli bude možné koncert na Pražském hradě uskutečnit nám potvrdila a schválila Správa Pražského hradu s tím, že doposud se z
de konaly spíš divadelní představení a koncerty zaměřené např. na jazz. O to víc jsem rád, že se nám to podařilo a že jsem měl tu čest vystoupit na místě s takovou historií ! Byl to neuvěřitelný zážitek. Děkuji všem fanouškům, že se rozhodli strávit svůj čas se mnou při mých vystoupeních a vážím si jejich přízně.„
A nám, divákům nezbývá nic jiného, než se těšit na to, čím nás Petr Kolář překvapí příště.
Komentáře k článku