Auto uhání po dálnici ve spěchu, téměř bez povšimnutí mineme ráj všech milovníků zlatého pivního moku, abychom se co nejrychleji dostali za kulturou. Ano správně, dnes nespěcháme do žádného z pražských divadel, ale jsme v Plzni. Vítá nás menší, ale sympatická budova, v šatně spousta květin a dárkových taštiček a příšeří komorního sálku. Příjezd je načasován téměř na minutu a tak se zdá, že Řek Zorba může rozehrát svůj příběh právě jen pro nás.
V divadle J.K. Tyla dnes proběhla derniéra muzikálu Řek Zorba. Pro diváka, zvyklého na muzikály produkcí Broadway či Hybernia, byl tento hudební kus zřejmě velkým překvapením. Není založen na tradičních masových líbivých melodiích osvědčených hitmakerů, ale přesto zde zaznívá hudba velmi zajímavého charakteru. Hudba s tradičními řeckými prvky obohacená i o klasické řecké tance.
Co však stojí zvláště v tomto případě za povšimnutí je herecké a pěvecké obsazení toho muzikálu z plzeňské dílny. Po stránce pěvecké v tomto díle bezesporu září Leona Černá, která zde v roli chóru - jakéhosi průvodce celým příběhem, odvádí skutečné pěvecké hody. Zvláště pak sólové výstupy a prolínání Leonina hlasu s vícehlasy jsou velmi efektní. Evidentně tato role velmi sedí jejímu hlasovému fondu a mnozí diváci, kteří si Leonu pamatují pouze z pořadu Superstar by strnuli v němém úžasu, co tato mladá dáma dokáže předvést na plzeňském jevišti. Náročné pěvecké party zvládala s přehledem a mnohá profesní kolegyně působící na scéně o několik desetiletí déle by mohla závidět.
Ostříleného barda Dalibora Tolaše v hlavní roli Řeka Zorby snad ani není třeba blíže představovat. Kdo natrefil tohoto pěvce například jako statkáře Zarembu v Polské krvi, ví přesně, o čem mluvím. Jeho nepřeslechnutelný zvučný hlas a živelné herectví nenechává nikoho chladným. Jinak řečeno tohoto herce v divadle prostě nepřehlédnete. Jeho Řek Zorba byl přesně tou správnou směsicí bodrého lidového humoru a moudra, okořeněnou hlubokou lidskou filosofií, která je nadčasová. Myšlenka nepodléhat konvencím a očekávaným společenským klišé, vyjadřovat své emocionální pohnutí, tak jak člověk sám chce a cítí, je i v dnešní době více než aktuální
V další hlavní mužské roli Nikose jsme mohli vidět čerstvého „Robina Hooda“ – Jana Kříže, na kterého jsme byli zvláště zvědaví ve světle posledních událostí. Přestože ho hlavní role Řeka Zorby logicky trochu upozaďuje, nezůstává svým kolegům na jevišti nic dlužen.
Pro jeho obdivovatelky z divadla Kalich by bylo jistě velkým překvapením, že ačkoli je Řek Zorba definován jako muzikál, Honza zde v podstatě figuruje jako činoherní herec. Z hlediska jeho hlasových dispozic je to sice trochu škoda, ale na druhou stranu to dává nám divákům možnost nahlédnout do škály jeho možností. Kdo ví, čím nás tento mladý talentovaný chameleón ještě v budoucnu překvapí? Trochu nás to inspirovalo k zamyšlení, jak by asi osvědčily aktuální mediální muzikálové hvězdy, pokud by se nemohly opřít o svou nejsilnější zbraň, kterou je právě jejich hlas v kombinaci s líbivou hudbou? Nepochybně by to byla pro některé přímá cesta ke zkáze.
Oběma pánům v ženských rolí sekundovaly dámy - (Stanislava Topinková Fořtová v roli roztomilé potrhlé francouzké pension mamá Hortensie a Lucie Chlumská coby tragická vdova), které též odvedly velmi přesvědčivé výkony po všech stránkách a rozhodně nezůstaly pozadu.
Příběh o hledání sebe sama, potřebě přítomnosti spřízněné duše a touze po lásce, tedy dnešní večer skončil. Tóny řecké hudby naposledy zavířily prostorem, Řek Zorba dotančil a dozpíval, vyřkl svá poslední životní moudra o tom, že nic v životě není jen černé nebo bílé. Není pochyb o tom, že nám bude scházet.
Fotografický materiál nám laskavě zapůjčilo Divadlo J. K. Tyla ze svého archivu - tímto děkujeme.
Komentáře k článku