Divadlo TaFantastika si na svá prkna v neděli 7. února již podruhé pustilo uměleckou skupinu Zrnožrouti se svým Obrazem Doriany Gray. A tentokráte si tito amatérští herci pozvali své kamarády. A to hard-hopovou kapelu Rapublica.
Vystoupení kapely Rapublica hned v úvodu představení jsem tak úplně nepochopil. Zda-li kluci své čtyři písničky prezentovali jen z důvodu kamarádství se skupinou Zrnožrouti. Nebo jestli mělo jejich pořvávání a občasné nadávání do mikrofonů nějaký hlubší význam vážící se ke hře Obraz Doriany Gray mi zůstalo utajeno. Ač se chlapci snažili sebevíc, tak jejich počínání bylo odměněno vždy jen chladným potleskem s nevěřícným vrtěním hlav.
Samotný muzikál Obraz Doriany Gray se odehrával v podobném duchu jako jeho první provedení, jenž jsem měl tu čest sledovat. Článek o jejich premiéře najdete zde. Hned z kraje musí říci, že všichni Zrnožrouti, do jednoho, udělali od premiéry 12. prosince 2009 k druhému uvedení jejich díla 7. února 2010 pořádný kus práce.
Onen šok, který jsem zažíval v TaFantastice při prvním zhlédnutí Doriany se nyní s větší části vytratil. Herecké projevy byly ve většině případů jisté. Zpěv, ač stále amatérský, byl již příjemně poslouchatelný. A až se bojím, abych Zrnožrouty nepřechválil, když napíši, že při sólových vystoupeních malíře Basila (Michal Smrkovský), Sybily (Denisa Klimentová) a Lorda Kelsa (Jiří Janošek) byl jejich pěvecký a herecký projev již jen malinký kousíček od skutečných profesionálů.
Kde jsem ovšem i nyní spatřoval veliký problém většiny herců? Odpovědí jsou hromadné scény. Jakmile se na jevišti nacházely více jak tři postavy. 
Začali po sobě zmateně pomrkávat, svými úsměvy směřovanými k ostatním figurám naprosto vypadávali z rolí. A z jeviště v tu chvíli byla cítit jakási nervozita a nedůvěra ve své herecké kolegy. Když přišlo na sborový zpěv, byl výsledek taktéž ne příliš lahodící pro zmlsaná ouška navyklá zpěvu profesionálů. Herci se mezi sebou neposlouchali, překřikovali se, každý si zpíval svou a většině bylo jedno, že jsou mimo rytmus a tempo skladby.
Záporné stránky představení již nechám být a vrátím se k člověku, který mě svým talentem upoutal již při premiéře. A to, jak zahrál svou roli nyní, bylo opravdu hodno profesionálního herce. Oním opěvovaným je Michal Smrkovský. Mladý rocker, recitátor a vystudovaný pedagog je spoluzakladatelem divadelního spolku Krach. 
V současnosti ho můžeme spatřit v inscenacích ochotníků Tyl v Kutné Hoře a samozřejmě je členem spolku amatérských divadelníků, Zrnožroutů.
Michalovo pojetí malíře Basila Hallwarda bylo vskutku povedené. Roli jsem mu věřil od prvního tahu štětce až po jeho volání Doriany do záhrobí. Jako jeden z mála se ve svých písních neztrácel. Rytmu se držel opravdu pevně a jeho, již vyzpívaný hlas z rockové skupiny Wootochit, je velice příjemný ve vysokých i nízkých polohách.
Zrnožrouti mají v souboru více talentovaných lidí, ale Michalovi jeho role malíře Basila prostě sedla a svým výkonem zastínil všechny své kolegy. V článku Dorian Gray je lesbička jsem psal: "příští dílo Zrnožroutů nebudu brát vážně a půjdu se jen pobavit". Nyní se za tuto myšlenku hluboce kaji. Zrnožrouti mi dokázali, že velká část jejich souboru je schopna předvést výkon hoden daleko větší odměny než je vlažný potlesk s nevěřícným vrtěním hlavy.
Komentáře k článku