Sedím v hledišti a přede mnou se na scéně střídají různé zvláštní bytosti. Bytosti z říše fantazie, které v reálném světě nepotkáte – bludičkou, andělem, Elfy, upířími ženami či krtčími lidmi. Společně se skupinkou mladých turistů mám možnost navštívit tuto dosti zvláštní instituci. Má poněkud neobvyklé jméno. Tím jménem je Obludárium.
Na Obludárium se dnes v pátek 5. března proměnilo Salesiánské divadlo v Praze Kobylisích. Jedná se o celovečerní představení taneční skupiny Evils Dancers, jejímž lídrem je tanečník Tomáš Kuťák. Představení začíná tím, jak skupinka mladých turistů navštíví Obludárium, obživlou fantazijní obdobu muzea voskových figurín. Charismatický muž a něco jako kabaretiér jim postupně představuje jednotlivé bytosti z fantazijního světa. Během toho se pomalu začnou proplétat vztahy jednotlivých turistů a obyvatel Obludária.
Hlavním je příběh mladé dívky z turistické skupinky, která se zamiluje do charismatického kabaretiéra. Začne s ním vztah a poté zjistí, že pro něj byla pouze pobavením. Protože z její strany bylo vše myšleno vážně, jsou její city velmi zraněny a zjištěnou skutečnost nese velmi těžce. Postupně prochází světem Obludária a setkává se s jeho obyvateli, v jednu chvíli jí od některých z nich hrozí nebezpečí. Je zachráněna kabaretiérem, ale on i nadále rozvíjí svá pobavení s jinými ženami. Pomocnou ruku dívce nabídne anděl, který by neměl mít city, přesto se zdá, že k dívce city chová. Příběh končí tím, že kabaretiér začne mít mladou dívku rád, vyzná se jí ze svých citů, ona však již tento vztah odepsala a odmítá. Kabaretiér lituje, prosí a chce vše vrátit, ale dívka mu dá najevo, jak velmi zranil její city a odchází nadobro.
Poselství příběhu je jasné. Není radno zahrávat si s lidskými city. Příběh představení považuji za pěkně vystavěný, tanečně zvládnutý s pěknými choreografiemi. První polovina večera, kdy se diváci seznamovali s jednotlivými postavami, působila maličko méně zajímavě. Ve druhé se pak naplno rozvíjí příběh představení, tudíž je dynamičtější a více zajímavý. Výhradu bych měla k mluvenému slovu na playback u kabaretiéra, kdy bylo viditelné, že za nahrávkou poněkud zaostává, také bych přivítala jeho výraznější pohybový projev na začátku představování Obludária.
U jednotlivých bytostí si dovolím upozornit na nepřesné vykreslení jejich charakteru, což bylo nejvýraznější u Elfů, Sirén a Harpie. Má připomínka se netýká samotného tance, nebo choreografie, ale výrazového podání. U Elfů vznešených a spřízněných s přírodou mne překvapily trhané robotické pohyby, u Sirén bych přivítala daleko větší svůdnost a výborně zatančená a choreograficky postavená Harpie byla na můj vkus hodně sexy a málo nebezpečná. Naopak, též Tomášem Kuťákem výborně zatančený Anděl, působil tak, jak byl představen a za naprosto nejlepší považuji pojetí krtčích lidí, které bylo přesné a navíc vtipné.
Dovolím si též vyzdvihnout taneční výkon mladé zamilované dívky a též turistky, ze které se v první půli vyklubala andělská bytost proměněná na dívku. A velmi se mi líbil výkon Přemysla Pálka v roli kabaretiéra. Líbil se mi jak v poloze povrchního muže, pouze využívajícího svého charisma, tak hlavně v závěrečném vyjádření citů a prosbě o navrácení ztraceného.
V hladkém průběhu představení a dynamičnosti má skupina ještě co dohánět. Rušily především dlouhé a příliš časté nástupy do tmy. V řadě případů by se tento nedostatek dal odstranit vhodně narežírovaným, popřípadě choreografií vyřešeným příchodem a odchodem.
I přes řečené nedostatky je taneční představení Obludárium zajímavé a doporučuji ho ke zhlédnutí. Divák totiž pocítí, že skupina Evil Dancers má na jevišti hlavně svá srdce. Tato skupina má tzv. dobře našlápnuto. A troufnu si říci, že ve skupině Evils Dancers je dostatek tvůrčího potenciálu na to, aby se za předpokladu velmi tvrdé práce dalo říci, že by se mohl zrodit nástupce legendární skupiny UNO.
Komentáře k článku