Muzikál Tarzan měl premiéru 3. října 2019 v Divadle Hybernia a celkem bylo odehráno 86 představení. Režisér Libor Vaculík, scénograf Petr Hloušek a kostýmní výtvarník Roman Šolc vytvořili krásný snový svět, do něhož bylo možné se naposledy ponořit 26. prosince 2022. O představení jsme na Musicalnet.cz psali několikrát v roce 2019, a to v článcích Tarzan vpadl do Prahy, Tarzanovo hledání rodiny a Tarzan v Hybernii odhalil zákulisí a uvítal adventní čas. Nahlédnout můžete i do bohatých fotogalerií, které články ilustrují. Představení jsme viděli několikrát v různých obsazeních, a musím se přiznat, že loučení s tímto muzikálem se neobešlo bez určité nostalgie.
Je třeba vyzdvihnout ohromné kvality muzikálu, kterému se podařilo zejména přinést silnou ústřední myšlenku pospolitosti a rodiny. Velmi se povedla výtvarná stránka představení, projekce Petra Hlouška byly velmi případné a jemně dotvářející příběh, například v jedné chvíli se zjevující postavy Tarzanovy biologické matky. Hezkým detailem bylo i to, že se projekce přenášely na balkóny poblíž pódia, a umocňovaly tak přenesení se do „divočiny“, stejně tak obrazy na oponě při přestavbě scény dotvářely hezkým způsobem kouzelnou atmosféru. Roman Šolc si v kostýmech opic pohrál velmi nápaditě s barevnými látkovými proužky místo srsti, výborně vyznívaly střapečky v pohybu a u Kerchaka byl zajímavým detailem na hrudi jakýsi náznak lapače snů. Geniální scéna Petra Hlouška ve středu jeviště si vystačí se skalisky a zároveň útrobami stromu, osvětlením a natočením se stávají dekorace velmi proměnlivými a efektními. Perfektně jsou dekorace využívany herci na jevišti.
Také hra živého orchestru přispívá ke skvělému zážitu. Škoda jen, že jsou členové orchestru skryti pohledu diváků, a to vzadu za jevištěm. Vynikající hudba Phila Collinse přispívá k emočnímu dojmu z představení. Ostatně soundrack alba k animovanému filmu Tarzan, z něhož muzikál vychází, získal cenu Grammy za nejlepší album soundtracku a píseň "You'll Be in My Heart" obdržela ocenění za nejlepší původní píseň jak Oscara, tak Zlatý glóbus. Pochvalu si zaslouží dramaturgie celého představení, kdy příběh Tarzana je rozvíjen od jeho prvních krůčků v adoptivní rodině až po jeho zrání a přebrání zodpovědnosti za celý kmen. Vynikne důležitost rodiny a pocitu bezpečí, symbolizována zejména mateřskou láskou Kaly, rozhodnuvší se dítěte ujmout a vychovat ho. To byly naprosto hmatatelné pocity, s nimiž se divák snadno ztotožnil.
Dita Hořínková se role matky Kaly zhostila naprosto skvostně, ve zpěvu dokáže nabídnout spoustu emocí, od mateřské starostlivosti až po partnerské souznění. S Ernesto Čekanem, který Kerchakovi propůjčil drsnost, rozhodné chlapské jednání i cit, tvoří skvělou dvojici. Jejich „špičkování“ mezi sebou má laskavost a všechny gradace vztahu muže se ženou. Peter Pecha Tarzana ztvárnil s umem a lehkostí, výborné jsou jeho scény s Jane, v níž stává zamilovaným mladíkem, jdoucím do vztahu s určitou naivitou a něhou. Stejně tak zaujme rošťáctví, které provází jeho kamarádství s Terkem. Vtipné jsou zejména scény, v nichž napodobuje pohybově Claytona. Ladislav Korbel do postavy Terka vnáší rockerství, odvahu i hravost. Uznání si zaslouží celý klan opic, které po celou dobu baví svými artistickými kousky.
Klára Jelínková svou Jane vystavila jako pragmatickou vědkyni, zapojující do bádání všechny smysly, zprvu po příchodu do divočiny se zdá jakoby nesourodým prvkem, ale postupně, jak se více ponoří do tajů odlišného světa, dokáže do zpěvu vnést vášnivost i přesvědčení, že je třeba si stát za svým. Tomáš Trapl Claytona pojmul s nádechem pitoresknosti a je výborný. U Rudolfa Kubíka jsem postrádala větší gradaci temné stránky postavy, více opodstatňující chování Claytona spočívající v jeho ziskuchtivosti a jednání bez zábran při rozhodnutí nerespektovat přírodu. Za zmínku stojí Alexej Kolva v roli Leoparda, vynikající svou dravostí, a především opravdu leopardím pohybem a skoky v okamžiku, kdy loví svou potravu.
Tarzan byl osvěžujícím počinem na české scéně. Muzikál se silnou emoční výpovědí jistě zanechal v řadě diváků nezapomenutelný dojem. Je dobře, že jsme mohli být svědky příběhu plného touhy po uznání, a také přijetí v komunitě s láskou a pozorností, které jsou důležité pro každého z nás.
Náš fotograf Michal Škvor si po derniéře dlouho povídal s ředitelkou divadla Hybernia paní Römerovou o muzikálových dílech, která Hybernia zažila, a tak se jako jeden z prvních dozvěděl, co za úžasné dílo se na sezonu 2024/2025 připravuje. A bude to opět pecka! Víc však bohužel prozradit nemůžeme, ale už teď se na tento titul těšíme!
Komentáře k článku