Příběh Tarzana se od doby vzniku v roce 1912, kdy ho sepsal americký spisovatel Edgar Rice Burroughs pro časopis All-Story Magazin, nepřestával tvůrce fascinovat a objevil se v různých filmových, divadelních, komiksových, či televizních zpracováních. Dočkal se i animované podoby v produkci Walta Disneyho a také muzikálové. Tarzan a jeho rodina – tlupa goril se nyní prohání i po jevišti pražské Hybernie.
Muzikál se hrál poprvé na Broadwayi v roce 2006, poté se přesunul do dalších zemí, Holandska, Švédska, na Filipíny i do Německa, či Utahu a Missouri. Letos si Tarzan odbyl 3. a 4. října premiéru i v Praze v režii Libora Vaculíka. Autorem hudby je známý anglický hudebník Phil Collins a na představení se provedení skladeb výborně zhostil třináctičlenný orchestr. Je vždy osvěžující, když muzikál není ochuzen o živě provedenou hudbu, což stále u nás není standardem. Divák je vtažen do světa džungle také výtečnými světelnými efekty. Dobrým nápadem byla na premiéře možnost i o přestávce nechat působit hudbu, a být tak vtažen ještě více do atmosféry exotického světa Afriky.
Nespoutanost až divokost umocňují jak akrobatické výkony protagonistů, pohupujících se ve výšce na lanech, tak i kostýmy Romana Šolce, který pro opičí „sebranku“ navrhl zajímavé kostýmy s třásněmi efektními i v pohybu. Nápadité je i ztvárnění rostlin, které obdivuje při svém prvotním prozkoumávání divočiny vědkyně Jane. Oživlé květiny vysloveně dokáží svou nádherou potěšit oko diváka, jsou neotřele i vtipně pojaté. Petr Hloušek měl na starosti v muzikálu scénu a projekce a je třeba pochválit jeho vkusné a funkční řešení, které okamžitě navodí příjemný dojem z přírodní scenérie uvnitř pralesa. Formou decentních prostředků, či světelných efektů, se prostředí stromu, či jakéhosi kameninového pahorku, mírně obměňuje.
Fantastických výkonů se dočkáte od taneční company gorilí tlupy. A to vše za ztížených podmínek, kdy se pohybují na scéně většinou coby správní primáti v podřepu. Jejich dynamičnost, nadšení, ale zároveň i ladnost pohybů je obdivuhodná. Vrcholem představení je nepochybně píseň "Rozbij to", v níž pěvecky v duchu jazzového sketování exceloval představitel Terka Martin Šemík. Martin Šemík se do role Terka položil s neskutečnou energií, vychutnával si doslova každou minutu na jevišti a byla radost ho sledovat.
Zaujal i Tomáš Smička, který ztvárnil leoparda, jeho mrštnost a preciznost pohybů byla výborná. V hlavní roli Tarzana se na premiéře objevil Peter Pecha, který podal uvěřitelný výkon, vyšperkovaný náročnými pohybovými kreacemi. Nesměle se rozvíjející láska. Stejně tak se s rolí malého Tarzana dobře popasoval Filip Vlastník. A vžít se tak snadno můžeme do pocitů dítěte, do intimity postupného růstu, překračování hranic známého, a také pochopitelné touhy být uznáván svými rodiči.
Michaela Gemrotová do své role matky dokázala vměstnat celou plejádu emocí. Vřelost mateřského citu, obavu o ně, tíži nelehkého života v divočině i vnitřní sílu poprat se s tím, co bude následovat. Silné jsou okamžiky, kdy matka brání své dítě. Marian Vojtko v roli Kerchaka předvedl svůj standardní výkon. V duetech s Michaelou Gemrotovou bylo krásné, jak se oběma interpretům podařilo vystihnout něhu a škádlivost mezi manželi. Petra Vojtková (Vraspírová) dokázala postavě Jane vtisknout svérázný, nezdolný charakter a i její činoherní výstupy měly náboj a šmrc. Vědkyně v jejím podání vzbuzovala nesporné sympatie. S Jaromírem Dulavou, ztvárňujícím jejího otce, tvořili skvělou dvojici. Jaromír Dulava byl v roli Portera výborný. U Rudolfa Kubíka by si role Claytona vyžadovala o něco větší „padouchovitost“, přece jenom by měla být tato postava výrazným záporným protikladem, která přinést gradaci konfliktů a rozhýbat dění.
I když se muzikál odehrává v daleké divočině a ústředním bodem příběhu je vlastně tlupa goril s mladíkem vyrůstajícím mimo civilizaci a nepoznamenaným „naší každodenní realitou“, přináší krásnou myšlenku ohromné lidskosti, něhy, starostlivosti a bezpečí, byť netradiční rodiny. A v tom je jeho síla, dát naději, že i v dnešní někdy ne příliš vlídné době existuje stále cit a porozumění.
Tarzan | Peter Pecha / David Gránský / Vojtěch Drahokoupil / Robert Urban |
Kerchak | Marian Vojtko / Josef Vojtek / Ernesto Čekan |
Kala | Michaela Gemrotová / Dita Hořínková |
Jane | Petra Vojtková / Ivana Korolová |
Terk | Martin Šemík / Vojtěch Drahokoupil / Ladislav Korbel |
Porter | Jaromír Dulava / Tomáš Trapl |
Clayton | Rudolf Kubík / Ernesto Čekan |
Leopard/Snipes | Tomáš Smička / Alexej Kotva |
Mladý Tarzan | Filip Vlastník / Viktor Antonio / Mateo Klimek / Michal Mückstein |
Akrobati | Zuzana Havrlantová, Veronika Fikejsová, Barbora Králová, Kristýna Stránká, Jakub Sedláček, Tomáš Brt, Jakub Šimůnek, Karel Jinda, Mattia Commisso, Pavel Mackanič |
Taneční company | Johana Hájková, Andrea Kheilová, Dominika Girethová, Pavlína Vejnarová, Michaela Adamcová, Zuzana Vítečková, Zuzana Holbeinová, Anna Slaninová, Silvia Orfánusová, Anna Tomková, Michaela Macháčková, Lucie Horčičková, Libuše Tsukahara, Šimon Muška, Martin Smrž, Sayon Keita, Jakub slovák, Ondřej Martiš, Michal Kováč, Rafael Del Busto |
český překlad | Martin Fahrner |
texty písní | Pavel Cmíral |
režie | Libor Vaculík |
choreografie | Ivana Hannichová |
scénografie, scénické projekce | Petr Hloušek |
kostýmní výtvarník | Roman Šolc |
dirigent | Dalibor Kapras |
produkce | Veronika Vávrová, Barbora Bohmová |
výkonný producent | Michal Mückstein |
producent | Hybernia, a. s. |
pěvecké nastudování | Alena Průchová |
asistentka režie | Iva Marešová |
asistentka choreografie | Zuzana Havrlantová |
asistentká kostýmního výtvarníka | Miluše Thumová |
zvukový design | Petr Ackermann |
světelný design | Libor Vaculík |
rigging, vázací technika lan | Jan Kohout |
Komentáře k článku