Musicalnet.cz

V Divadle Hybernia se 3. listopadu 2016 odehrála premiéra muzikálu Mefisto. Známý a mnohokrát ztvárněný Goethův příběh o Faustovi a Markétce, a pokušení prodat svou duši peklu za návrat do mládí, hudebně ztvárnil Daniel Barták, a pod režisérským vedením Zdeňka Zelenky tak nabídli divákům zcela nový pohled na toto téma. Muzikálový žánr umožňuje samozřejmě odlehčenější formu zpracování závažného tématu kombinací písní, tanečních choreografií, různých efektních triků a video projekcí, takže si diváci skutečně přijdou na své. Doplníte-li představení o výborné obsazení a skvělé herecké, pěvecké a taneční výkony, může vzniknout dílo, které rozhodně stojí za návštěvu divadla.

Podobně ve Faustovi J. W. Goetha i v českém Mefistovi je na začátku sázka Hospodina a Lucifera o duši hlavního představitele. Lucifer si povolává na pomoc Mefista, aby starého profesora pokoušel, zlákal ho na scestí, získal jeho duši a dokázal Hospodinovi, že lidské plémě nestojí za jeho péči. Mefisto nejdříve Faustovi na zkoušku propůjčí mládí, aby mohl získat lásku krásné Markétky. Faust Mefistovi vzdoruje jen krátce a ďábelskou smlouvu podepisuje vlastní krví, ovšem s jednou podmínkou – že svou duši odevzdá peklu až ve chvíli, kdy dosáhne dokonalého štěstí. Konečné rozuzlení příběhu vám neprozradím, abych vás nepřipravila o překvapení.

Mefista původně začal režírovat Filip Renč, který byl ale během zkoušek později nahrazen Zdeňkem Zelenkou. Hudbu k muzikálu složil Daniel Barták, který má na svém kontě již několik významných hudebních počinů, především aranžmá k muzikálům Baron Prášil, Sněhová královna, nebo v zahraničí Romeo and Juliet, Christmas Carol či The Kingdom od The Winds. Jeho hudba v Mefistovi se vyznačuje především melodičností a nechybí ani nosné árie, jejichž motivy se často opakují. Leč poněkud mi v muzikálu chyběl alespoň jeden hit, ústřední melodie, kterou by si divák snadno zapamatoval a broukal si ji cestou z divadla.

Hudbu diváci uslyší z nahrávky, respektive její základy, na které se živě zpívá. Nahrávky se velmi zdařile zhostil samotný autor hudby Daniel Barták ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Orchestrem Gustava Bróma a Jánem Tulenke. Za pečlivého dohledu mistra zvuku Petra Ackermanna působí ozvučení a celkové vyznění velmi dobře, a tak divákovi asi ani nebude vadit, že se nejedná o živý orchestr. Texty k písním napsal Boris Pralovszký. Nesetkáváme se v nich sice s ničím objevným, ale celkově pěkně plynou a jdou zpěvákům tak říkajíc „dobře do pusy“.

Kostýmy, které vyšly z výtvarnické dílny Jana Růžičky, odpovídají renesanční době, a nutno říci, že se tvůrci velmi povedly. Renesanční Florencii barvitě dokreslují také kulisy a celá scéna od Daniela Dvořáka. Kulisy jsou pohyblivé a jejich změny probíhají rychle, takže diváka vůbec neruší. Osobně mne velmi zaujalo použití několika optických triků a klamů, které z pohledu diváka nejsou vůbec patrné, a přišli jsme na ně až při fotografování s herci po skončení představení. Kulisy jsou namalované tak, že působí plasticky jako v 3D. Nejvíce patrné je to u fasád a zábradlí domů a v interiéru paláce hlavně u honosně se jevících těžkých lustrů, které jsou ve skutečnosti skoro úplně ploché a lehoučké.

Scénografii dotvářejí projekce z autorské dílny Petra Hlouška a Martina Bláhy, které využívají zajímavých efektů zvláště v projekcích stínů Lucifera, Mefista a Hospodina. Trochu zbytečné a o ničem nevypovídající se mi naopak zdály časté projekce oblohy a červánků, které se pohybovaly až na hranici kýče. Celkově však scénografie využívá i mnohých efektních triků, propadel, ohňových a světelných efektů, takže si divák po stránce vizuální přijde opravdu na své a nemá šanci se ani chvíli nudit. Na scéně zvláště vyniknou i taneční choreografie Leony Qaši Kvasnicové.

Dvě hlavní role Fausta a Mefista jsou ve skutečnosti dvojrole, neboť si je oba představitelé průběžně vyměňují. Ztvárnili je Josef Vojtek a Jan Kříž. Jejich vzájemné proměny jsou velice efektní a pro herce je jistě obtížné se takto rychle převtělovat z jedné role do druhé. Zároveň je však na obou vidět, že je to velmi baví, takže výsledný efekt je dokonalý. Josef Vojtek nejen pěvecky, ale zvláště pak herecky vyzrává, sedí mu obě polohy, jak role stařičkého profesora Fausta, tak role ďábelského a lstivého Mefista. Po pěvecké stránce byl brilantní, ale zvláště mile překvapuje po stránce herecké v obou rolích.

Jan Kříž je dvěma Cenami Thálie oceněný profesionál, takže i u něho jsme na kvalitu výkonu zvyklí. Jako mladý Mefisto je mrazivý, úlisný a záludný, když pokouší stařičkého profesora Fausta. Po vzájemné dohodě Faustovi propůjčuje své mladé tělo, a jako mladý Faust si Jan Kříž roli vychutnává dvojnásobně. Naplno využívá všech slastí, které život v tomto věku nabízí, a dohání, co kdysi zameškal. Dopřává si lásky, smyslných slastí, peněz, úspěchu, ale také ho láká představa, že v čase, který získal, stihne dokončit svou vědeckou práci. Do zajímavých poloh se dostává v momentě, kdy mu Mefisto nabízí ochutnávku moci. Jan Kříž má tedy o čem hrát a svého potenciálu využívá na plno. Po pěvecké a taneční stránce odvedl dokonalý výkon.

Markétku v premiérovém obsazení ztvárnila půvabná Ivana Korolová. Ve scénáři má dostatek příležitostí projevit se po pěvecké stránce, čehož v plném rozsahu využívá a diváci si přijdou na své jak v sólových písních i v duetech. Po herecké stránce se dle předepsaného scénáře však Markétka pohybuje v jedné rovině, což je u talentu, který Ivana vlastní, trochu škoda. Markétka je něžná, možná trochu naivní dívka, která se zamiluje do mladého Fausta, jenž se v novém těle vydává za syna stařičkého profesora, a když Faust nezadržitelně podléhá Mefistovým svodům a nástrahám, Markétka se obává o jeho duši. Více hereckého prostoru tato postava bohužel nemá.

Kromě tří hlavních postav se ve scénáři setkáváme s celou řadou vedlejších úloh. Markétčina otce Alberta Di Carlo si v premiérovém obsazení zahrál Martin Pošta, který se úlohy více méně zhostil se ctí. Poněkud přihlouplého vyšetřovatele Dragonettiho ztvárnil Tomáš Trapl, jemuž scénář předepisuje hrát policistu, který jedná dle hesla „kam vítr, tam plášť. Svou úlohu zahrál dobře, leč nastavení role mu neumožňuje naplno rozvinout všechny herecké a pěvecké kvality, na které jsme u Tomáše zvyklí z jiných rolí.  

Další menší rolí je životem smýkaná, přesto však dobrosrdečná hospodská Giulieta, kterou si zahrála Hanka Křížková. Její sólová píseň dojme snad každého, škoda, že tato postava nemá v příběhu větší prostor, který by umožnil Hance více se rozehrát do dalších poloh. V příběhu se setkáváme ještě s dalšími postavami jako například sluha Zeppa, kterého si zahrál Miroslav Babuský. Studenty ztvárnili další představitelé: Fabia Štěpán Klouček, Spinelocia Ladislav Korbel a Sofronii Andrea Holá. Jejich role jsou však opravdu epizodní, tak na nich není mnoho co složitě hodnotit.

Kdo je však v představení zcela nepřehlédnutelný, je manželská dvojice Laurécie a Maria Bosettiových, jejichž pohostinství Faust využívá a bydlí v jejich honosném paláci. Laurécii fenomenálně ztvárnila Dita Hořínková, která v představení naplno předvádí jak svůj komediální talent, tak své pěvecké kvality. Laurécii zdárně sekundoval její věčně opilý manžel, bankéř Mario Bosetti, kterého si s velkou chutí a skvěle zahrál Michal Novotný. Škoda, že oběma scénář předepisuje pouze jednu rovinu, ve které jsou však oba úžasní a nezapomenutelní. Zvláště Dita v této roli potenciálu postavy využila naprosto  beze zbytku. Divák se vždy, kdykoli se tato dvojice objeví na scéně, těší, „co zase bude za taškařici“.

Za zmínku ještě rozhodně stojí dvě taneční role Hospodina a Lucifera, na kterých stojí děj muzikálu. Hospodina tančil v premiérovém obsazení Jiří Minařík, Lucifera pak Michal Máša. Obě postavy mají také svůj hlas, který diváci slyší ze záznamu, Hospodina úžasně namluvil Viktor Preiss, Lucifera pak osobně Daniel Barták. Tyto dvě postavy mají v příběhu své nezaměnitelné opodstatnění a jejich ztvárnění tanečním způsobem je originálním nápadem, který je nutno ocenit a vyzdvihnout.

Celkově jsem s muzikálem Mefisto byla velmi spokojená, s klidným svědomím bych dílo zařadila k tomu nejlepšímu, co pražská muzikálová scéna nabízí. Nadchly mě herecké, pěvecké i taneční výkony, výtvarné zpracování scény a kostýmů, i efektní a překvapivé triky, kterých najdete v představení požehnaně. Mefisto tedy rozhodně za návštěvu stojí, osobně se těším na další alternace rolí, zvláště pak na Petra Ryšavého a Jiřího Zonygu. Divadlo Hybernia tímto muzikálem oslavilo své desáté výročí založení. Popřejme mu tedy hodně štěstí a hlavně mnoho spokojených diváků do dalších úspěšných divadelních sezón.

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW

Přidat komentář

Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions