11. 03. 2015 v 20:00 Lenka Gogová
Tisk

Jack Rozparovač opět vraždí

Prostitutkám začínají krušné časyPostava anglické královny Viktorie je z historického hlediska zajímavá hned z několika úhlů. Délkou své vlády, osobním životem a velkým rozvojem britského impéria za její vlády. Pro divadelní, literární a filmové tvůrce je však toto období spojeno též s tajemnou a ryze detektivní zápletkou. Neslavně brutálními vraždami, přiřknutými neznámému vrahovi, jehož noviny nazvaly Jackem Rozparovačem. Tato neblaze známá postava a zápletka byla zvěčněna již v bezpočtu zpracování a stejně je tomu i v následujícím projektu muzikálu Divadla Hybernie nazvaném Přízrak Londýna.

Utrpení prostitutek je těžce snesitelnéMuzikál Přízrak Londýna není na divadelních prknech nováčkem, jak se na první pohled může zdát. Svou premiéru si odbyl již v květnu 2013 v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě. Hrůzu nahánějící téma s nikdy nedopadeným vrahem prostitutek ve čtvrti Whitechapel, nevyřešený případ, jenž nedal spát nejen policii, novinářům, ale ani obyčejným lidem, dopřává mnoho dohadů a spekulací. Stejně tak tomu je i v tomto muzikálu, kde se na začátku nejdříve seznámíte s několika postavami příběhu, kde samozřejmě mezi hlavní patří i dámy s nejstarším řemeslem – tedy prostitutky.

Whitechapel zahalen do temně rudéZajímavé a dobře vybrané téma však vždy nutně neznamená zdařilý projekt. Na první pohled vypadá, že vše funguje, jak má. Jenže když se zadíváte pozorněji, začnete si všímat, že některé věci do sebe přeci jen tolik nepasují, či spíše nejsou dotažené do konce. Na rozdíl od reality se v průběhu představení publikum dozví, kdo z podezřelých je obávaným Rozparovačem, pro protagonisty na jevišti ale zůstane navždy skryt jejich očím.

Děsivý výraz zůstal oběti i po představeníMožností, kdo je vrahem, se nabízí několik, jelikož v ději se objevuje mnoho postav. Od doktora, násilného řezníka Chucka či dvou kamarádů, obletujících z různých důvodů prostitutky. Náznaků a vodítek je pár, ale i tak je možné s trochou důvtipu vraha vypátrat. Pokud ovšem čekáte, že bude následovat vyzrazení toho, o koho se jedná, tak vás zklamu – kdo je vrahem se dovíte pouze na představení, o to vás nepřipravím. Jak by se dalo čekat, nechybí opět ani romantická zápletka s bolestným trápením, která – stejně jako zde – bývá bohužel obvykle náhradou za absenci zajímavého příběhu a hraje především na city diváků.

Láska i hory přenášíPřitom samotný děj o jednom z nejkrutějších vrahů (své oběti vždy hrůzně znetvořil) by postačil sám o sobě. Příběh o Jacku Rozparovači je tu v podstatě přebit romantickým vztahem mladé Evelyn, zkoušené osudem, jejíž sestra Annie je nucena vykonávat ono opovrhované řemeslo. Evelyn se čirou náhodou setká s mladým a pohledným Seanem a během chvíle je z toho romance, jak z Sheakespearova Romea a Julie. Podotýkám, že se tento pár během představení vidí celkem asi třikrát, a to ne vždy ve veselých chvílích, přejících lásce.

Vrah se stává slavný, noviny mu dávají jménoDěj celkově trpí přemírou postav. Seznámíte se s několika prostitutkami, které mají větší či menší úlohu v ději. Většinou jsou to ale jen vyplňující gagy, a to i v době, kdy už by mezi postavami měl vládnout strach z vraha. Starý děda bez domova, dvě děti, již zmínění podezřelí a zamilovaná dvojice, detektiv, novinář a dokonce královna Viktorie.

To je příliš mnoho postav k tomu, abyste si k nim mohli vytvořit plnohodnotný vztah, soucítit s nimi a snad i litovat jejich smrti. Nemluvě o tom, že několik zavražděných prostitutek se vrahovi v podstatě nabídne jak na zlatém podnose a to bohužel i v momentu, kdy je možné vrahovi utéci. V dalším případě je pak scénář už zcela nevěrohodný: namísto okamžité vraždy nejdříve oběť několikrát po sobě opakuje větu "proč sis jen vybral mě", prochází přes celé jeviště a pak teprve "náhodou" dorazí přímo k vrahově skrýši, kde je úkladně zavražděna.

Strmý pád jedné z prostitutekNa první pohled vše vypadá jako zdařilá inscenace. Na jevišti se stále něco děje, ale hlubší pohnutky, například důvod, proč se právě v danou chvíli odehrává to nebo ono, chybí. Také v průběhu děje se dialogy někdy zdají příliš vágní a plytké.

I mrtví se někdy vracejíAni v okamžiku, kdy se konečně dozvíte totožnost vraha, si nejste jisti, z jakého důvodu vlastně vraždí zrovna prostitutky. Jsou zde sice náznaky z vrahovy odkryté minulosti, ale to nestačí.

V závěru, při zběsilých honičkách, kdy dav pronásleduje vraha, jsem si sama říkala, jak byl vlastně odhalen? Tvář má po celou dobu zahalenou, mohl ho tedy odhalit temný plášť, který mohly vidět pouze jeho nebohé oběti a nebo – a pozor, tady trochu spoileruji – když tedy vrah ze zásady vraždí pouze prostitutky, proč si ve velkém finále před jeho odhalením vybere za cíl zrovna ctnostnou Evelyn?

Že by další vražda za oponou?Další velkou záhadou jsou role dívky a chlapce, kteří se jen tak potloukají zapadlými ulicemi Londýna, ale nemají v příběhu význam. V závěru děje zde snad byla snaha autorů chlapce zapojit tak, aby určitým způsobem dění ovlivnil. Ten totiž u zavražděné prostitutky nalezne list (divák netuší, co na něm je) od vraha, který si odnese. Jeho další počínání však nemá smysl. List totiž nepředá policii, ale novináři, u kterého pozbyde smyslu, protože tato postava s ním nic neudělá. Stejně nelogické je i chlapcovo počínání v závěru, kdy nalezne dýku vraha a odchází s ní ze scény. Co tím chtěli autoři naznačit? 

tn MS15C-002909Představení má i některé zajímavé motivy. Líbil se mi nápad, že si můžete vybrat, kdo by to tak z těch několika podezřelých mohl být, či moment, kdy se zavražděné prostitutky zbrocené krví vracejí do trýzněné mysli vraha, aby jej neustále sužovaly vinou. Bohužel však musím konstatovat, že společně se scénářem, texty písní a choreografií, kterou obstarávají především prostitutky v krčmách (nic, co bychom již neviděli jinde), mě tento projekt sice neurazil, ale ani nijak nenadchl.

Že by nový módní hit?Mezi písněmi chybí výraznější nebo zapamatovatelná skladba, jež by se publiku vryla do paměti. Podobné ambice by snad mohla mít úvodní píseň "Šup tam s ním", ale pro mě je tato píseň příliš estradní a bezstarostně veselá, aniž by v sobě měla temnější tóny a plynule navázala na depresivní atmosféru následných hrůzných událostí. U několika dalších skladeb jsem měla dokonce pocit zbytečně strohého hudebního aranžmá. Z průměru vše pozvedají pouze skladby "Náš malý svět" a "Svět nezbavil mě nadějí.

Celkově se mi nejvíce líbila scénická výprava, která se po celou dobu představení neměnila a přesto zdařile podtrhla atmosféru chudé a zaprášené londýnské čtvrti Whitechapel. Jediné, co v průběhu představení obměňuje scénu, je průběžné využití schodišť, naopak ve chvílích, kdy na scénu vstupuje postava Viktorie, celá ćtvrť mizí a zbývá pouze nuda a šeď.

Faux pas v podání královny ViktorieOdpustíme-li tvůrcům, že kostýmy nepůsobí historicky věrohodně, zdály by se až na dvě výjimky zdařilé. myslím tím znovu scény s královnou Viktorií (ať už se jedná o zpracování šatů i obuvi) a využití motivu vlajky na šatech prostitutek v úvodu představení.

Celá postava královny Viktorie je tu zhola zbytečná a navíc postrádá jakoukoliv noblesu a glanc jejího úřadu. Scény s ní místy připomínaly až grotesku, vzhledem k jejímu majestátu byly styl její chůze i taneční provedení zcela nevhodné a prakticky jí stavěly na úroveň nižší vrstvy. Pro mě osobně to bylo největší zklamání z celého představení, a to i v důsledku ztvárnění královny Ilonou Csákovou, kterou bych jinak ráda viděla kdekoliv jinde.

Režisér Lumír Olšovský v roli detektivaChoreografie angličanky Carli Jefferson se mi oproti muzikálu Marie Antoinetta, kde byly zajímavé a výrazné prvky, zdála v tomto případě méně originální a zajímavá.

Slavnostní premiéry se zúčastnilo mnoho známých osobností. Mezi nimi například Michal David, Roman Štolpa, Zdeněk Barták, nedávno zesnulý Peter Kovarčík, hudební skladatel Ondřej Soukup, Jan Rosák, Michal Prostějovský a Karel Gott, který z hlediště podporoval svou manželku Ivanu Gottovou v její první muzikálové roli prosittuky Jane. V roli inspektora se pak objevil i sám režisér představení - Lumír Olšovský. Mezi  dalšími vzácnými hosty pak byli Iva Marešová, Ivan Vyskočil či Eliška Ochmanová, kteří se přišli podívat na své kolegy.

Jedna z hvězd muzikálu - Oldřich KřížAč má toto představení několik trhlin a závad, majících původ již v procesu jeho tvorby, ráda bych pochválila tým účinkujících herců a zpěváků. Účinkující byli do svých rolí velmi vhodně zvolení a hudební nastudování bylo na velmi vysoké úrovni. Hvězdy muzikálu mají velmi výrazný hlasový rozsah a jsou proto schopni až na několik drobných zaváhání zazpívat i tak vysoké tóny, jaké jejich hudební party požadují. Celkově by představení prospělo spíše více depresivního, pochmurného a krutého světa, než odbíhání za chvílemi zábavy či zamilovaného opojení a všeobecné přehrávání a pitvoření se, což však nelze klást za vinu hercům, kterí se pouze řídí pokyny autorů. Přesto věřím, že si muzikál své fanoušky najde, a to právě proto, že nabízí i okamžiky naděje, lásky a přátelství.

 

Autoři
Hudba: Radim Smetana
Texty: Michael Prostějovský
Libreto: Pavel Bár a Lumír Olšovský

Tvůrčí tým
Režie: Lumír Olšovský
Scéna: Ondřej Zicha
Kostýmy: Kateřina Bláhová
Choreografie: Carli Jefferson

Premiérové obsazení
Evelyn: Michaela Nosková
Stará: Olga Želenská
Betty: Vanda Károlyi
Annie: Radka Pavlovčinová
Jane: Ivana Gottová
Kitty: Barbara Chybová
Škaredá:  Kateřina Petrová
Tlustá: Renata Podlipská
Matka: Jana Musilová
Královna Viktorie: Ilona Csáková
Sean: Jan Kopečný
Henry: Jan Cina
Komisař Hudgens: Lumír Olšovský
Dědek: Miroslav Mejzlík
Neznámý: Lukáš Langmajer
Aaron Kosminski: Pavel Nečas
Doktor Adams: Petr Dopita
Kluk: Mikuláš Matoušek
Malá: Natálie Grossová

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions